Předem musím upozornit, že tenhle komentář nebude i přes moji maximální snahu zřejmě úplně objektivní, protože Hiddeni jsou moje srdeční záležitost a dokážu jim odpustit spoustu chyb, včetně těch celkem závažných.
Tenhle příběh začal asi několik let před vydáním tohoto dílu. Ve Score (tuším, už si přesně nepamatuji) jsem si přečetl krátkou zprávičku o nově připravované české hře, která si za téma zvolila simulaci elitní vojenské jednotky za druhé světové války. Protože jsem byl od mala tak trochu military pozitivní a období 2. světové bylo a je moje oblíbené, tak mě to samozřejmě zaujalo. Po čase vyšla i recenze, kterou jsem si přečetl už v Levelu (což vím naprosto přesně), hra dopadla celkem dobře, jen jí bylo vyčítáno velké množství chyb. Leč, tenkrát jsem disponoval ještě 386kou, takže jsem si mohl nechat zajít chuť. Postupe času jsem na hru zapomněl a ani s příchodem nového PC jsem si na ní nevzpomněl. Až jednou, když jsem se vzácně dostal do Prahy, kam jsem jezdil jednou za dva roky a tak to pro mě byl svátek pomalu očekávanější, než Vánoce jsem jen tak náhodou zašel do JRC. Ven jsem vyšel s krabicí s nápisem Hidden and Dangerous (1) a od té chvíli mi byla celá Praha totálně ukradená a kdyby to šlo a nebylo to tak daleko, tak bych vyrazil domů klidně pěšky, jenom abych už mohl začít hrát. Dál to zkrátím - po návratu domů jsem hned nainstaloval a v podstatě spolu s datadiskem neustále dohrával nebo jen hrál vybrané mise, do doby, než vyšel díl druhý, o kterém bude řeč dál. A občas to bylo opravdu peklo, protože než vyšla Deluxe verze, tak jsem si s hrou opravdu "užíval" různé záseky a zátuhy. Nic z toho, ale nemohlo pokazit můj zážitek.
Po tom všem samozřejmě nemohlo následovat nic jiného, než naprosté nadšení po oznámení druhého dílu, hltal jsem každou novinku, jásal nad každým novým screenshotem, který se objevil, prožíval muka pokaždé, když se datum vydání posouvalo dál i obavy když se objevila informace, že koncept hry, tak jak byl od začátku plánovaný se ukázal jako špatný a hra se z velké části předělává. Ale nakonec jsem se dočkal. Někdy na podzim roku 2003 jsem objevil možnost předobjednávky na Xzone, nezaváhal jsem a hra mi takřka současně s datem vydání dorazila domů v krásné světlé krabici. Následovalo klasické horečné nacpání cdček do mechaniky a během instalace jsem si zběžně listoval v manuálu.
O náplni hry asi nemá cenu moc mluvit, hráč se ujme komanda SAS a jeho úkolem je provést ho všemi nástrahami 2. světové a plnit při tom ty nejnáročnější úkoly s cílem co nejvíce uškodit nepříteli. Samozřejmostí je podrobný a velmi pěkně zpracovaný briefing přes každou misí, výběr vhodných vojáků a vybavení. Je v podstatě jedno, pokud většina týmu během akce zemře, přežít musí vždycky aspoň jeden, ale vzhledem k tomu, že postupně se podle míry používání vylepšují jednotlivé atributy, je vhodné si své muže chránit a snažit se mít stabilní tým. Při volbě vybavení je v podstatě jediné omezení nosnost, ale není problém ukořistit ve hře zbraně padlých nepřátel, takže problémy s municí většinou nehrozí.
Co se týče technické stránky, tak ta se podle mého názoru povedla. Asi první, co mě uděřilo do očí byla parádní grafika. LS3D engine doznal značného vylepšení a hra vypadala na max. nastavení výborně. Dokonce jsem kvůli tomu překousnul i drobné škubání, jen abych si tu nádheru mohl vychutnávat v co nejlepší kvalitě, kterou mi můj tehdější HW tekrát umožňoval. Opravdu na max. jsem si to mohl dovolit až o několik let později a za tu dobu co HD2 hraji jsem to hrál cca na 5 různých grafikách. Grafika, ač disponuje jen podporou DX7, tedy žádné shadery a podobné vymoženosti dnešní doby, má myslím co nabídnout i dnes. Občas jsou samozřejmě některé textury rozmazanější a voda nevypadá tak úplně jako voda, to vše je ale vynahrezeno brilantní hratelností. Zvuk je také na dobré úrovni, český dabing, jak je obvyklé sice očas přímo nekoresponduje v intonaci s tím, co se ve skutečnosti děje, ale je to drobnost. Hudba je výborná, klidně bych si jí pustil i samostatně.
Prostředí, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají jsou opravdu rozmanitá. V šesti kampaních lze navštívit mimojiné ledovou Arktidu, tropické pralesy v Barmě, vyprahlou Saharu, mořskou pevnost ve Francii nebo Alpy. IS nezapřeli odkud jsou a poslední kampaň se tak odehrává v Čechách. Mě osobně se nejvíc líbila asi Barma a potom Arktida, venkovní prostory LS3D enginu svědčí, u budov se občas projevuje menší rozlišení textur. Naproti tomu jsou postavy vymodelovány opravdu dobře, vše je na svém místě.
Pokud bych měl napsat něco, čím bych mohl hru charakterizovat a odlišit od většiny dnešních her, tak je to volnost. Herní lokace nejsou (pokud to není dané přírodou v
podobě kaňonu) žádné koridory, takže je možné se svobodně pohybovat po celé mapě a vybrat si směr, kterým jít. Drtivá většina misí se dá splnit několika způsoby a pokud hra přímo nevyžaduje zůstat skrytý, tak v případě, že se někde rozezní alarm, není nutné hned sahat po funkci load, ale lze misi dohrát i akčním způsobem, ten ovšem podle mě není natolik zábavný, protože hra svými možnosti i podstatou přímo vybízí k taktizování a opatrnému postupu vpřed. Právě taktický mód prošel jednoznačně největší změnou od prvního dílu . V původní hře byl takřka nepoužitelný, ale zde se s ním dá hrát docela dobře, takže zatvrzelí stratégové si mohou z 1st/3rd person střílečky udělat v podstatě tahovou strategii. Po stisknutí dané klávesy se hra zastaví, je možné udílet rozkazy, nastavovat indivuduálně každému členu jednotky chování, od pasivního až po silně agresivní. Poté se hráč buď přepne zpět a chopí se ovládání jednoho z vojáků a nebo lze hru odpauzovat přímo v taktickém módu a jen se kochat tím, jak vojáci plní zadané úkoly. Jednotku lze samozřejmě také ovládat v reálném čase za pomoci předdefinovaných hlasových příkazů. Ne vždy jde tedy vše podle představ hráče, ale nejhorší to rozhodně není. Přiznám se, že já jsem asi nejvíc používal svůj styl už z prvního dílu, kdy většinou hraju střídavě za všechny.
Hm, asi bych psal ještě dlouho a už takhle mám pocit, že ten koment bude strašně dlouhej, až ho překopíruju z notepadu na web. Nechci říkat, že ta hra je povinnost, ale pokud hledáte poctivou střílečku z 2. světové a máte chuť u toho i trochu přemýšlet, tak nic lepšího než druhý díl Hiddenů momentálně není a v brzké době asi ani nebude. Možná se někdo zeptá, proč jenom 95 %. Absence kooperativního multiplayeru, který přišel až s datadiskem Sabre Squadron a pak nějaké ty drobné mouchy v AI. Ale nebýt toho chybějícího coopu, asi bych hodnotil maximálkou.
Je škoda, že Take 2 jako obvykle nevěnovalo hře od IS takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Hiddeni 2 měli úspěch, ale ten mohl být klidně ještě větší a třeba jsme se dočkali třetího dílu. No nepřestávám doufat ...
A doufám také, že mi odpustíte ten zdlouhavej úvod, ale já prostě musel :)
Tenhle příběh začal asi několik let před vydáním tohoto dílu. Ve Score (tuším, už si přesně nepamatuji) jsem si přečetl krátkou zprávičku o nově připravované české hře, která si za téma zvolila simulaci elitní vojenské jednotky za druhé světové války. Protože jsem byl od mala tak trochu military pozitivní a období 2. světové bylo a je moje oblíbené, tak mě to samozřejmě zaujalo. Po čase vyšla i recenze, kterou jsem si přečetl už v Levelu (což vím naprosto přesně), hra dopadla celkem dobře, jen jí bylo vyčítáno velké množství chyb. Leč, tenkrát jsem disponoval ještě 386kou, takže jsem si mohl nechat zajít chuť. Postupe času jsem na hru zapomněl a ani s příchodem nového PC jsem si na ní nevzpomněl. Až jednou, když jsem se vzácně dostal do Prahy, kam jsem jezdil jednou za dva roky a tak to pro mě byl svátek pomalu očekávanější, než Vánoce jsem jen tak náhodou zašel do JRC. Ven jsem vyšel s krabicí s nápisem Hidden and Dangerous (1) a od té chvíli mi byla celá Praha totálně ukradená a kdyby to šlo a nebylo to tak daleko, tak bych vyrazil domů klidně pěšky, jenom abych už mohl začít hrát. Dál to zkrátím - po návratu domů jsem hned nainstaloval a v podstatě spolu s datadiskem neustále dohrával nebo jen hrál vybrané mise, do doby, než vyšel díl druhý, o kterém bude řeč dál. A občas to bylo opravdu peklo, protože než vyšla Deluxe verze, tak jsem si s hrou opravdu "užíval" různé záseky a zátuhy. Nic z toho, ale nemohlo pokazit můj zážitek.
Po tom všem samozřejmě nemohlo následovat nic jiného, než naprosté nadšení po oznámení druhého dílu, hltal jsem každou novinku, jásal nad každým novým screenshotem, který se objevil, prožíval muka pokaždé, když se datum vydání posouvalo dál i obavy když se objevila informace, že koncept hry, tak jak byl od začátku plánovaný se ukázal jako špatný a hra se z velké části předělává. Ale nakonec jsem se dočkal. Někdy na podzim roku 2003 jsem objevil možnost předobjednávky na Xzone, nezaváhal jsem a hra mi takřka současně s datem vydání dorazila domů v krásné světlé krabici. Následovalo klasické horečné nacpání cdček do mechaniky a během instalace jsem si zběžně listoval v manuálu.
O náplni hry asi nemá cenu moc mluvit, hráč se ujme komanda SAS a jeho úkolem je provést ho všemi nástrahami 2. světové a plnit při tom ty nejnáročnější úkoly s cílem co nejvíce uškodit nepříteli. Samozřejmostí je podrobný a velmi pěkně zpracovaný briefing přes každou misí, výběr vhodných vojáků a vybavení. Je v podstatě jedno, pokud většina týmu během akce zemře, přežít musí vždycky aspoň jeden, ale vzhledem k tomu, že postupně se podle míry používání vylepšují jednotlivé atributy, je vhodné si své muže chránit a snažit se mít stabilní tým. Při volbě vybavení je v podstatě jediné omezení nosnost, ale není problém ukořistit ve hře zbraně padlých nepřátel, takže problémy s municí většinou nehrozí.
Co se týče technické stránky, tak ta se podle mého názoru povedla. Asi první, co mě uděřilo do očí byla parádní grafika. LS3D engine doznal značného vylepšení a hra vypadala na max. nastavení výborně. Dokonce jsem kvůli tomu překousnul i drobné škubání, jen abych si tu nádheru mohl vychutnávat v co nejlepší kvalitě, kterou mi můj tehdější HW tekrát umožňoval. Opravdu na max. jsem si to mohl dovolit až o několik let později a za tu dobu co HD2 hraji jsem to hrál cca na 5 různých grafikách. Grafika, ač disponuje jen podporou DX7, tedy žádné shadery a podobné vymoženosti dnešní doby, má myslím co nabídnout i dnes. Občas jsou samozřejmě některé textury rozmazanější a voda nevypadá tak úplně jako voda, to vše je ale vynahrezeno brilantní hratelností. Zvuk je také na dobré úrovni, český dabing, jak je obvyklé sice očas přímo nekoresponduje v intonaci s tím, co se ve skutečnosti děje, ale je to drobnost. Hudba je výborná, klidně bych si jí pustil i samostatně.
Prostředí, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají jsou opravdu rozmanitá. V šesti kampaních lze navštívit mimojiné ledovou Arktidu, tropické pralesy v Barmě, vyprahlou Saharu, mořskou pevnost ve Francii nebo Alpy. IS nezapřeli odkud jsou a poslední kampaň se tak odehrává v Čechách. Mě osobně se nejvíc líbila asi Barma a potom Arktida, venkovní prostory LS3D enginu svědčí, u budov se občas projevuje menší rozlišení textur. Naproti tomu jsou postavy vymodelovány opravdu dobře, vše je na svém místě.
Pokud bych měl napsat něco, čím bych mohl hru charakterizovat a odlišit od většiny dnešních her, tak je to volnost. Herní lokace nejsou (pokud to není dané přírodou v
podobě kaňonu) žádné koridory, takže je možné se svobodně pohybovat po celé mapě a vybrat si směr, kterým jít. Drtivá většina misí se dá splnit několika způsoby a pokud hra přímo nevyžaduje zůstat skrytý, tak v případě, že se někde rozezní alarm, není nutné hned sahat po funkci load, ale lze misi dohrát i akčním způsobem, ten ovšem podle mě není natolik zábavný, protože hra svými možnosti i podstatou přímo vybízí k taktizování a opatrnému postupu vpřed. Právě taktický mód prošel jednoznačně největší změnou od prvního dílu . V původní hře byl takřka nepoužitelný, ale zde se s ním dá hrát docela dobře, takže zatvrzelí stratégové si mohou z 1st/3rd person střílečky udělat v podstatě tahovou strategii. Po stisknutí dané klávesy se hra zastaví, je možné udílet rozkazy, nastavovat indivuduálně každému členu jednotky chování, od pasivního až po silně agresivní. Poté se hráč buď přepne zpět a chopí se ovládání jednoho z vojáků a nebo lze hru odpauzovat přímo v taktickém módu a jen se kochat tím, jak vojáci plní zadané úkoly. Jednotku lze samozřejmě také ovládat v reálném čase za pomoci předdefinovaných hlasových příkazů. Ne vždy jde tedy vše podle představ hráče, ale nejhorší to rozhodně není. Přiznám se, že já jsem asi nejvíc používal svůj styl už z prvního dílu, kdy většinou hraju střídavě za všechny.
Hm, asi bych psal ještě dlouho a už takhle mám pocit, že ten koment bude strašně dlouhej, až ho překopíruju z notepadu na web. Nechci říkat, že ta hra je povinnost, ale pokud hledáte poctivou střílečku z 2. světové a máte chuť u toho i trochu přemýšlet, tak nic lepšího než druhý díl Hiddenů momentálně není a v brzké době asi ani nebude. Možná se někdo zeptá, proč jenom 95 %. Absence kooperativního multiplayeru, který přišel až s datadiskem Sabre Squadron a pak nějaké ty drobné mouchy v AI. Ale nebýt toho chybějícího coopu, asi bych hodnotil maximálkou.
Je škoda, že Take 2 jako obvykle nevěnovalo hře od IS takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Hiddeni 2 měli úspěch, ale ten mohl být klidně ještě větší a třeba jsme se dočkali třetího dílu. No nepřestávám doufat ...
A doufám také, že mi odpustíte ten zdlouhavej úvod, ale já prostě musel :)
Pro: Grafika, hratelnost, variabilita úkolů a prostředí, spousta možností při plnění misí, v rámci možností velmi reálné zpracování komanda SAS ...
Proti: Chybějící kooperativní MP, občas zazlobí AI