Třetí Stalker na mě působil jako balzám na duši. Přestože první díl mám stále nejraději, po nevyváženém (přesto stále skvělém) Clear Sky jsem byl opět vtažen do Zóny a dalo sakra práci mě odtamtud dostat.

Začnu zápory, protože těch tolik není. Za prvé je to nudnější začátek, kdy jsem se do hraní musel cca první hodinu i nutit. Po nic moc intru jsem nevěděl, kam přesně jít, co mám dělat a kde sehnat lepší vybavení. Po rozkoukání jsem už byl ale v sedle a hru si začal náležitě užívat.

Stejně tak konec, kdy se Strelokem a ostatními vojáky úspěšně bráníme vrtulníky a najednou šmitec a animace, že jsou všichni mrtví, aniž bych tomu mohl jakkoliv zabránit. To už je ve Stalker sérii snad pravidlo, že konec bude vždycky stát za starou belu.

Jako vždy mě potěšil naprosto perfektní design celého světa, kdy jsem se často zastavil a kochal se Bohem opuštěným kusem země, kde tráva prorůstá skrz staré silnice, rez pomalu požírá opuštěná auta, střechy padají pod nánosy prachu a bordelu a zdi se drolí po nemilolsrdným zubem času.

Rovněž už ne tolik repetetivní questy se povedly, stejně jako vyvážené souboje a ne tak skryté anomálie, ale zase ne tak viditelné, aby je sebral každý. Zkrátka vše, na co jsme si stěžovali u SoC bylo vylepšeno a chyby, kterých se vývojáři dopustili u CS, byly ostraněny.

Graficky už se to někomu může zdát ošklivé, mně ale ne. Přesto si trochu zanadávám na HW náročnost, která je vcelku vysoká. Úvodní loading trval snad několik minut.

Call of Pripyat se zkrátka povedl na výbornou. Je to opět ta vynikající akce s parádní atmosférou, dokonalým designem a nezaměnitelnou hratelností. Děkuji GSC za neopakovatelný zážitek. Už potřetí.

A na závěr troška reklamy - moje recenze je zde.