S uspokojením zjišťuji že Half Life 2 je i po letech stále vynikající akční hrou, ve svém žanru stále patřící k těm několika málo nejlepším výtvorům jaké kdy spatřily světlo světa. Vlastně jedinou, která ji stále výrazně překonává, je první díl - nenabídl sice reálnou fyziku prostředí, ani epický rozsah a rozmáchlou výpravu se spoustou originálních nápadů, ale má něco jiného. Atmosféru která dokonale využívala uzavřeného a jednolitého prostředí, přímočarý příběh a hlavně geniální akční scény díky vynikající umělé inteligenci nepřátel a dokonalého pocitu "feelingu" zbraní. K tomuto už se jeho pokračování nepřibližuje ani trochu - nepřátelé jsou hloupější a padnou po pár zásazích, takže boje s nimi jsou jen dobrou zábavou, nikoli však herním orgasmem jako v případě jedničky. Stejně tak atmosféra nedrží stále stejně vysokou úroveň, ale kolísá se změnami prostředí a obměnami v herním stylu. Což není chyba, hra díky tomu získává na dynamičnosti a neustálém objevování nového, ale zase je až příliš roztříštěná, nekonzistentní... a některé její části jsou až příliš evidentně slabší než jiné. To jsou ovšem snad jediné nedostatky ve srovnání s prvním dílem na jinak úchvatné akční hře.

Také mě nepřestává fascinovat naprosto unikátní práce s narací a percepcí hráče... obzvlášť u takto mainstreamového titulu. O Half Life se nedá říct že by tu byl příběh upozaděn ve srovnání s jinými prvky hry, nebo snad dokonce že by tu nebyl vůbec - na rozdíl od všech jiných her tady totiž příběh není vyprávěn přímo pomocí postav či jiným podobně jednoduchým, přímočarým způsobem, ale nepřímo prostředím a tím jak toto prostředí působí na hráče. On sám zkoumá svět ve kterém se ocitl, on sám přemýšlí o tom co kolem sebe vidí a vytváří si o tomto světě celkový obraz. Není tu nic co by mu podalo pomocnou ruku, podalo vysvětlení nad rámec vnímání postavy Gordona Freemana - hráč ho nikdy neopouští aby pomocí nějaké popisné animace pochopil co a jak se vlastně děje, musí na to přijít sám pomocí náznaků které kolem sebe nachází, útržků vět které zaslechne. Gordon Freeman nemluví a neptá se na otázky, jen pozoruje.