Isharu jsem nikdy neprisel na chut. Povazuju ho za jeden z nejprecenovanejsich dungeonu vsech dob (ve smyslu krokovani - ne, ze by tam nejake dungeony byly). Vlastne je to takovy radobyepicky fujtajbl, ktery se snazi odlisit za kazdou cenu, a to mu naopak pekelne ublizuje.

Richmonda upoutalo audiovizualni zpracovani. To je vylozene prumerne, skoro az osklive. Tvrzeni opaku je minimalne velice troufale, kdyz si uvedomime, jake hry v te dobe vychazely (Realms of Arkania, Quest for Glory III+IV, Wizardry VII, Lands of Lore,...). Ale no tak, lidi, tehdy to umeli vazne lip a problem Isharu je i to, ze na obrazcich vypada asi tak dvakrat koukatelneji nez to, co se potom odehrava na monitoru.;)

Co upoutalo naopak me, je to, jak je hra k uzoufani nestravitelna. Pribeh nula nula nic, po par (divne rychlych a divne snadnych) soubojich na uvod ma clovek 15000 zlatek, za ktere vyrabuje uvodni mestecko. Nic pritom nedava smysl, banda orku (ci o co slo) uprostred vesnice (cti nahodne rozestavene desitky budek), v divocine opodal stojici zena/klerik, ktery se ke mne bez duvodu pripoji, nacez v dalsi bitve umre. Vubec to ale nevadi, extremni fluktuace clenu party je pro Ishar zjevne typicka. Atd atd atd. Pokud nekomu pripada platba v herni mene za ukladani pozice prijemne old-school, podle meho nazoru se jedna o naprosto zbytecnou kravinu.:)

Kazdopadne ta krabice se hrou je skutecne hodne pekna a tak nejak pokazde strasne lakajici. Zkousel jsem tuhle hru uz asi trikrat a pokazde doufal, ze se ve mne neco zlomilo a ja treba prozrel, jak moc je to genialni a jak moc jsem to predtim vsechno nepochopil a nedocenil. Inu, jeste se tak nestalo, ale ja se jen tak nevzdam!