Bioshock neni hra, je to prostředek k tomu, jak se dostat do jinýho světa a uniknout tak na dvacet hodin od reality. Za sebe říkám, že bych v tom světě chtěl zůstat, i kdyby mě to mělo stát krk. To, co se tvůrcům podařilo stvořit je dimenze plná nevšedních a originálních prvků, postav a dost možná nejpůsobivějšího herního prostředí, který pro někoho sice může působit stísněnym dojmem, ale pokud člověk neni žádnej suchar nebo strašpytel tak si hru užije stejně jako já. Hra disponuje revoluční depresivní atmosférou (Proč revoluční? Je plno her, u kterých se člověk bojí nebo je zneklidněn např. FEAR, Condemned, ale jsou to hry, jejichž atmosféra neni skutečná a rychle vás přejde, u Bioshocku je to tak, že atmosféra se postupem hry mění. Začíná jako nevinná nehoda a pokračuje jako dech beroucí drama přes práh akčního trháku až do naprostýho psycha, který ve vás zůstane i po skončení hry.) To všechno je podtržený perfektní hudbou, která parádně vystihuje v jednotlivých zvratech strach, bezmoc a napětí. A příběh, byť ho hodně lidí zatracuje, osobně považuju za jeden z nejlepších herních příběhů všech dob. Jediný co se mi nelíbilo byl závěrečnej souboj.