První Bioshock otevřel bránu do jinýho světa a vpustil nás tam, kde jsme ještě nebyli. Druhej díl se v tom nijak neliší, i když pocit ohromení poněkud uvadnul (to se dalo ale čekat. V pokročilejší fázi ohromení ale opět přijde). Graficky se hra neposunula nijak kupředu, což ale vůbec nevadí, protože i dneska má stále svoje zvláštní kouzlo (navíc přibyl váš vlastní stín, což docela potěší). Příběhově je Bioshock opět ve vysokym nadprůměru, hudba jako v předchozím díle parádně vystihuje momentální dění včetně emocí, atmosféra se dá krájet a spousta ohromujících sekvencí vytváří okamžiky při kterých běhá mráz po zádech. Hodně hráčů si stěžuje na úvod, že se neliší od prvního dílu. Osobně si ale myslim, že jinak začít ani nemohl, naopak, je prostě perfektní. Jedná se o jedinou hru společně s prvnim dílem která si po celou dobu trvání udržuje dynamckej děj/průběh, zkrátka vás hra nestíhá nudit. Při tom všem vás doprovází zajímaví nepřátelé ať už z řad běžnejch šmejdů nebo příběhově důležitějších postav. Koho chytnul první díl tak si myslim, že si užije i tenhle, i když je téměř stejnej (má trochu těžší obtížnost, ale nijak závratně). Svět Rapture je ale natolik zvláštní, že musí chytnout prostě každýho milovníka FPS, přičemž závěrečný dvě hodiny absolutně vyrazí dech i naprostýmu odpůrci Bioshocku. Naprosto fenomenální záležitost. (připravuje se i film, ale ten nikdy nemůže bejt tak dokonalej, jako je tahle hra.)