Hrál jsem jako první druhý díl a to s dost velkým odstupem. Takže mi jednička neměla moc co nabídnout a dvojka je pro mně spíš takovou klasikou.
Asi nejpovedenější stránkou hry je bullet time, který se ve hře vyskytuje poprvé a funguje fakt pěkně. Ale nemůže ještě předvést co všechno dokáže, protože na nepřátele ještě nepůsobí fyzika.
Bohužel jednička je pro mně příliš obyčejná střílečka a u hry jsem se nudil mnohem víc než u Max Payne 2.
Pak tu je i ta větší obtížnost, možná je to tím, že jsem dvojku projel vícekrát, ale i tak, kvůli větší obtížnosti se zvyšovala nuda a i když se jednička délkou skoro rovná dvojce, což znamená, že oba díly moc dlouhé nejsou u jedničky jsem v pozdějších částech chtěl, ať už to skončí.
Kvůli horší technické stránce (což je vzhledem k tomu, že to je první díl pochopitelné) upadala i celková hratelnost.
Hratelnost upadala ještě hlouběji, když se mi automaticky nedobíjel bullet time. To dělá taky hru obtížnější a je pravda, že s automaticky dobíjejícím se bullet timem se ve druhém dílu stal z Maxe ještě větší frajer, proti kterému si ve zpomaleném čase skupinka nepřátel ani neškrtla a to nemusí být vždycky nejlepší, ale já chtěl spíš z Maxe toho týpka, kterému se bullet time automaticky dobíjí, protože jsem zvyklý na větší jednoduchost druhého dílu. Že je Max Payne 2 jednoduchší než díl první mi vůbec nevadí, naopak, to že Max Payne si ve dvojce většinou všechny snadně podá, ve dvojce vylepšuje hratelnost.
Co se týče příběhu, tak kvalitou na tom je docela dobře, ale je horší než ve dvojce. Max prahne po pomstě, což je podle mně méně zajímavější než milostný příběh Maxe a Mony. Ale tento příběh o pomstě a droze je taky hodně dobrý.
Atmosféře nemůžu nic vytknout, tedy pokud pominu už v dnešní době zastaralé technické zpracování. Zkažeností je město nasáklé a v dostatečném počtu lokací se vyskytuje temná a děsivá atmosféra (např. zapadlé ulice plné feťáků) a to už nemluvím o Maxových nočních můrách, kde by se strašidelná atmosféra dala krájet.
Chyběla mi skvělá grafika a fyzika druhého dílu, chyběl mi dobíjející se bullet time, chyběl mi Maxův a Monin vzhled. Na hraní jedničky mělo dopad hraní dvojky, na kterou už sem si prostě více zvykl.
Asi nejpovedenější stránkou hry je bullet time, který se ve hře vyskytuje poprvé a funguje fakt pěkně. Ale nemůže ještě předvést co všechno dokáže, protože na nepřátele ještě nepůsobí fyzika.
Bohužel jednička je pro mně příliš obyčejná střílečka a u hry jsem se nudil mnohem víc než u Max Payne 2.
Pak tu je i ta větší obtížnost, možná je to tím, že jsem dvojku projel vícekrát, ale i tak, kvůli větší obtížnosti se zvyšovala nuda a i když se jednička délkou skoro rovná dvojce, což znamená, že oba díly moc dlouhé nejsou u jedničky jsem v pozdějších částech chtěl, ať už to skončí.
Kvůli horší technické stránce (což je vzhledem k tomu, že to je první díl pochopitelné) upadala i celková hratelnost.
Hratelnost upadala ještě hlouběji, když se mi automaticky nedobíjel bullet time. To dělá taky hru obtížnější a je pravda, že s automaticky dobíjejícím se bullet timem se ve druhém dílu stal z Maxe ještě větší frajer, proti kterému si ve zpomaleném čase skupinka nepřátel ani neškrtla a to nemusí být vždycky nejlepší, ale já chtěl spíš z Maxe toho týpka, kterému se bullet time automaticky dobíjí, protože jsem zvyklý na větší jednoduchost druhého dílu. Že je Max Payne 2 jednoduchší než díl první mi vůbec nevadí, naopak, to že Max Payne si ve dvojce většinou všechny snadně podá, ve dvojce vylepšuje hratelnost.
Co se týče příběhu, tak kvalitou na tom je docela dobře, ale je horší než ve dvojce. Max prahne po pomstě, což je podle mně méně zajímavější než milostný příběh Maxe a Mony. Ale tento příběh o pomstě a droze je taky hodně dobrý.
Atmosféře nemůžu nic vytknout, tedy pokud pominu už v dnešní době zastaralé technické zpracování. Zkažeností je město nasáklé a v dostatečném počtu lokací se vyskytuje temná a děsivá atmosféra (např. zapadlé ulice plné feťáků) a to už nemluvím o Maxových nočních můrách, kde by se strašidelná atmosféra dala krájet.
Chyběla mi skvělá grafika a fyzika druhého dílu, chyběl mi dobíjející se bullet time, chyběl mi Maxův a Monin vzhled. Na hraní jedničky mělo dopad hraní dvojky, na kterou už sem si prostě více zvykl.
Batman: Arkham Knight
Pro: Bullet time, některé mise, atmosféra, komiksové obrázky.
Proti: Časem upadající hratelnost, vyšší obtížnost, bullet time se nedoplňuje automaticky.