Nebudu porovnávat neporovnatelné, i když na první pohled toho má Quake a Doom spoustu společného, hraní je úplně odlišné. V obou hrách bojujete s nějakým svinstvem ve vesmíru a snažíte se spasit svět.

Doom 3 byl okouzlující svou atmosférou a lokalitami, jednoduše se jednalo o poctivou starou školu s fajn hrdinou. Quake 4 na to jde jinak, příběh je na vedlejší koleji a primárně nám předhazuje neustálé likvidování Stroggů (ale několik zajímavostí v příběhu přeci jen je). Stroggové jsou prazvláštně přetvořenými lidmi a jsou napojeni na systém zvaný Nexus a jak už tak bývá, hlavní nápní je Nexus vypnout. V kůži desátníka Kanea, který je nováčkem v jednotce Rhino, se tak budete potýkat s běžnými úkoly, povětšinou dojít vytyčeným koridorem k tlačítku, to zmáčknout a zase běžet zpátky! Hm, pardon, ale tohle opakovat ve hře nesčetněkrátje opravdu opovážlivé. To tvůrci nemohli, nebo se nesnažili vymyslet něco zajímavého? Nebudu tu na ně plivat, jen kvůli maličkosti, která trápí většinu her a radši se pokusím vystihnout atmosféru Quake 4.

Quake 4 je lineární, místy zábavný, v některých chvílích neuvěřitelný, záhy opakující se. Chvíle ve stroggské lékařské stanici k nezaplacení a ovládání všemožných pohyblovátek je super. K tomu si připočtěte pár zajímavých bossů a je z toho zajímavůstka na pár večerů.