Začal jsem za mariňáka a pouze na střední obtížnost, hra bez savů musí být obtížná a odbudu si nejméně atraktivní postavu, říkal jsem si. Jak se ale brzy ukázalo, nebyla to nejmoudřejší volba. Po dohrání kampaně jsem totiž narazil na bonusovou misi, odemknutelnou pouze projetím kampaně na nejtěžší obtížnost. O stovku nadávek později a ukřivděný, že mi to nebylo oznámeno trochu dřív, zapínám kampaň za nesestřelitelného predátora. A hra mě znovu nepotěšila, hraní za "Chucka Norrisů" je celkem nuda, no aspoň mi kampaň rychle odsýpala. Natěšen, že si ještěrkou s žaludí hlavou spravím chuť, jsem rozjel poslední kampaň a hned v první misi narážím na tuhý odpor. Vetřelec vydrží zhruba stejně jako mariňák a navíc musí jít vždy na férovku. Celkem dlouho mi trvalo přijít na to, co se po mně vlastně chce a jak za aliena bojovat. Přišlo mi, že plížit se/takticky bojovat nemá moc smysl, úrovně jsou celkem dlouhé, boj zdržuje a pak mě za rohem stejně "polechtá" nějaký ťuňťa s rotačákem. Jednoduší je prostě běžet k cíli, ideálně po stropech a nepřátele kosit za sprintu. Hra se tak zvrhla v celkem zajímavou probíhačku. Nakonec se mi jeví kampaň za mariňáka nejzábavnější (ideálně nastavená obtížnost a nejhutnější atmosféra). Kampaň za mariňáka 90%, za vetřelce 70%, za predátora 60%.

Kromě zajímavých postav musím pochválit:
Atmosféru hustou, že by záviděla i mlha u rybníčka Brčálníka. Často mě od obrazovky odtáhl až bratr bušící na stěnu pokoje, reagující na mé hlasité půlnoční projevy (cucdržky jsou prevíti).

Level design. Úrovně jsou promyšlené a celkem mě překvapilo, jak jsou hratelné i z opačné strany (za jiné postavy). I když netvrdím, že jsem občas nebloudil.

A grafiku.