Neverwinter night mě opravdu moc nepotěšila. Zpočátku se hra jevila docela zajímavě a nostalgicky mi připomínala předešlou tvorbu od Bioware, bohužel po celkem svižném úvodu již šlo vše z kopce.

Hra je celou dobu neuvěřitelně natahovaná a roztahaná, při hraní jsem si několikrát říkal: "určitě se to ještě rozjede", ale bohužel. Princip hry je docela prostý a občas mi trochu připomínal svým pojetím nějakou "diablovku". Stejně jako v Diablu i zde na začátku každé kapitoly začínáte v nějakém městě, zde dostanete hlavní úkol a několik vedlejších a máte "svobodu" (tím už se tedy od Diabla NWN docela liší:)), většinou se hlavní úkol odvíjí v několika lokacích, takže je jedno v jakém pořadí je procházíte, ale projít je stejně musíte všechny. A takhle se to opakuje až do 4té kapitoly, která už je konečně trochu svižnější a lineárnější, nikoliv však příliš povedená.

Většina lokací je vysoce nezáživná a hru se jen snaží zbytečně natáhnout, čili zde bych nejraději viděl i lineárnější přístup. No ale nemůžu hře zapřít, že naopak některé lokace byly opravdu povedené ať již nápadem, tak zpracováním a atmosférou a to je další zvláštnost této hry- kolísavá hratelnost, chvílemi jsem opravdu měl chuť dát hře tak 85% a chvílemi mi hra přišla dosti podprůměrná.

Hru, navíc shazuje velice nevyvážená obtížnost, po téměř celou dobu hraní je neuvěřitelně jednoduchá, i když hrajete na "hard" obtížnosti. A to mi opravdu na hře vadilo téměř nejvíc, ono když hráč prochází nezáživnými lokacemi, tak alespoň by ty boje mohly za něco stát, ale bohužel. Celou hru jsem tedy procházel stylem: Skupina nepřátel= jeden fireball a mají po legraci, dojít k další skupince nepřátel= další fireball atd. a tohle opravdu časem omrzí:). Naopak v poslední kapitole už v oblasti bojů značně přituhlo, což byla vítaná změna, ale působilo to dosti nepřirozeně, neboť nárůst obtížnosti mohl být zhruba o 100-200%.

Příběh na tom též není nijak zářně a celou dobu je vcelku předvídatelný a tedy není nic, co by hráče nutilo hrát dál. Když k tomu připočteme i zbytečné zdlouhavé a nezáživné dialogy, kde většinou stejně s postavou nemluvíte o ničem důležitém (zhruba po půlce hry jsem již většinu rozhovorů začal přeskakovat), tak to opravdu hře moc na lesku nepřidá.

Na druhou stranu ale musím uznat, že celkově hra nebyla úplně nejhorší a několik těch kladů měla. Po grafické stránce to sice nebylo nic extra, ale koukat se na to dalo, ovšem po zvukové a hudební stránce hra byla perfektní a hravě se vyrovná svým "předchůdcům" jedoucím na infinity enginu. Ovládání též bylo často otravné, ale hráč si na něj brzy zvykne a dá se to skousnout. Dále velké plus si zaslouží skvělé implementování pravidel DaD 3. edice. A určitě nesmím zapomenout i na celkem dobrý editor vlastních dobrodružství.

No přes všechny zápory zmíněné v komentáři to i tak vesměs nebylo špatné rpg, svou kolísavou hratelností jsem chvílemi měl chuť hru vyzdvihnout do nebe a chvílemi pohřbít, ale i přes to všechno se jedná o dle mého průměrné RPG, které na nějakou tu dobu zabaví, ale znovu už bych ho hrát nemusel.