Mafia: The City of Lost Heaven je hra se vším všudy. Jak už psali jiní přede mnou, odehrává se v ní opravdu výjimečný (až filmový) příběh, který Vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nedospějete k závěrečným titulkům. Už na úplném začátku mě uchvátilo skvěle vytvořené intro, doprovázené snad ještě lepší hudbou, která je s ním nesmazatelně spjata. Tuto úvodní skladbu mohu poslouchat téměř každý den a myslím si, že mě nikdy neomrzí.

Po zmíněném úvodu dojde ke spuštění hry, a to nejprve tutorialu (který se dá tuším přeskočit), kde se seznámíte se základním ovládáním Tommyho a většiny předmětů, včetně zbraní a vozu.

Nyní už se dostáváme k samotné hře. Hned první mise je jak vystřižená z mafiánských filmů, po ní se atmosféra malinko uklidní, když pracujete jako taxikář a následně se znovu ocitnete ve společnosti mafie, kde příběh pokračuje v jejích službách. Závod, který přijde později, považuji za jeden z nejlepších, co jsem kdy odjel a jeho obtížnost je pro mě spíše plusem, protože jeho vyhrání je velká výzva a po něm přijde neskutečná radost.

Sám jsem hru dohrál nejméně pětkrát a určitě tohle číslo není konečné. Český dabing je určitě nejlepší, jaký jsem v kterékoli hře slyšel a mé nadšení ještě umocnil fakt, že jsem Mafii hrál nejprve v anglickém znění, což nebylo ono. Měřit se s ním může snad jen dabing v Poslu Smrti, ale u mě stejně vyhrává ten z Mafie.

Hru řadím ve svém herním žebříčku na nejvyšší stupínek a myslím, že na něm zůstane, popřípadě tam bude stát se svým následovníkem jménem Mafia 2, který snad už letos opravdu vyjde.