Taková kombinace STALKER: Clear Sky a Modern Warfare 2.

V zásadě se jedná o naprosto lineární atmosférickou FPS akci. Hlavní roli tu hraje právě tísnivá atmosféra polorozpadlých tunelů metra pod Moskvou. V některých stanicích přežívají zbytky lidské populace. Silnější militantní frakce jsou natolik pitomé, že i na sklonku civilizace proti sobě v tunelech válčí, ale hlavní roli nebezpečí skrývajícího se v nejen v tunelech podzemní dráhy představují mutanti, kteří neustále útočí na poslední lidské osady.

V jedné takové osadě žije i hlavní hrdina a i té už brzy hrozí zkáza. "Když se do zítřka nevrátím, jdi pro pomoc do Polis," praví ostřílený veterán a mizí v temnotě jednoho z tunelů. Nevrátí se. A tak začíná Arytomova strastiplná cesta do Polis a pak ještě dál.

Jak procházíte domovskou stanicí, vidíte překvapivě živoucí místo plné lidí žijících své mizerné osudy. Obchodníci nabízejí zdaleka nejen výzbroj a výstroj, které můžete nakoupit, ale lidé tu hledají všemožné náčiní, suroviny a jídlo. Projdete se malou prasečí farmou, některé místnosti jsou plné beden s houbami, z rádií a gramofonů vyhrávají pohodové jazzové songy. Děti si hrají na chodbách, zatímco rodiče a jejich známí si vykládají historky ze starých časů. Ti co už viděli příliš spíš jen čekají za zavřenými dveřmi na smrt. V podobném duchu se nese i návštěva další stanice, do které se jako doprovod obchodní karavany podíváte a i samotná cesta bude sama o sobě kulervoucím zážitkem.

Opravdu - z toho, co předvádí Metro 2033 v úvodu se atmosféra div nesráží na monitoru a osobně mám za to, že žádná jiná hra se tomuhle jednoduše prostě nikdy ani nepřiblížila. Je věčná škoda, že Metro 2033 není otevřeným světem a nemá alespoň RPG feeling na úrovni STALKERa nebo Outcastu, nebo není rovnou dokonce poctivým RPGčkem, protože to by naprostá kulervoucí bomba. Ještě větší škoda je, že cestou do třetí stanice už kvalita zážitku klesá zpět do pozemských výšin a že za ní hráče čeká povrch, kde už se dá mluvit jen o nížinách, neřku-li hlubinných dolech.

Na povrch se během hraní podíváte několikrát. Jednou krátce v samotném prologu hry, dvakrát na cestě do Polis a myslím že dvakrát později. První delší návštěva venkovního je naprosto otřesná. Za prvé proto, že najít cestu dál je často naprosto šílené a občas jsem doslova bloudil v kruzích (což platí i pro druhou návštěvu), za druhé proto, že se tady už začnou pořádně projevovat neduhy hry.

Je totiž třeba si uvědomit, že onen úžasný úvod je v podstatě těžce skriptovaná ulička s hodně hezkými stěnami. Jakmile dojde na neskriptované souboje, dostáváme "jen" lehce nadprůměrnou střílečku v atraktivním prostředí a ten lehký nadprůměr ještě platí jen pro boj s lidmi. Souboje s mutanty jsou naopak zcela domrvené, především když se jich na vás sejde větší množství (= většina případů řekl bych). Kulky do hlavy jsou ještě poměrně efektivní (i když s většinou zbraní se 1 shot 1 kill taky nekoná), ale hlavy mutantů jsou poměrně malé a jejich majitelé zrovna nečekají na to, až jim je ustřelíte. Vzhledem k jejich počtům a útokům zblízka by se zdálo dobrým nápadem sáhnout po brokovnici, která je ale žalostně slabá - na plný zásobník zabijete dva mutanty a následně se na vás sesype zbytek. Další zbraně na tom nejsou o moc líp.

Zbraním a výbavě by stálo za to věnovat pozornost - většinu hry budete mít v ruce podomácku vyrobené nebo alespoň silně upravené zbraně, které podle toho vypadají a část výstroje má svá ovládací poměrně originální specifika: Domácí sniperku je třeba pravidelně ručně natlakovat, svítilna a později i noktovizor zase spotřebovávají energii, kterou musíte čas od času vyrobit pomocí ručního dynama. Ve hře je i něco jako harpuna nebo kuše, ale neměl jsem tu čest si z ní vystřelit a kouske před koncem jeden z parťáků střílel po mutantech něčím, co principem připomínalo gaussovku, ale nebyl čas tu věc zkoumat.

Výzbroj i výstroj lze ve stanicích nakupovat za předválečnou armádní munici. Zajímavé platidlo, kterým můžete i střílet (je výrazně silnější než běžný domácí šunt), ale právě to mi na něm vadilo: Stačí chvíli držet reload a panák začne ládovat samopal penězma, čehož si v zápalu boje nemusíte vůbec všimnout - tím spíš, když řada zbraní držení reloadu prakticky vyžaduje. Tady si dovolím jednou takovou radu - neobtěžujte se příliš s nákupem zbraní - alespoň co se revolverů a útočných pušek týče, kvalitní kousky často najdete někde se válet chvíli po tom, co jste měli možnost je za kvanta nábojů koupit :)

I přes vyloženě mizerné boje s mutanty (btw. mají taky sklony skákat skrz vás, což na přehlednosti taky vážně nepřidává) a místama podivně zastaralé gamedesignové principy má Metro hodně co nabídnout. Na několika místech můžete uplatnit stealth přístup (patrně se vám to brzo zvrtne v otevřenou střelbu, ale aspoň do té doby stealth funguje) a napříč hrou narazíte na další kulervoucí, nebo alespoň zajímavé momenty, takový příjezd do Polis opravdu uvolní spodní čelist.

Příběh je poměrně zajímavý, ale spíš jen zabraňuje tomu nazývat obsah vatou, než že by vyloženě exceloval, navíc má svoje trhliny. Prim jednoznačně hraje atmosféra okolního světa.

Graficky má Metro 2033 rozhodně co nabídnout - aby také ne, vzhledem k nárokům. Navzdory tomu i na maximální detaily oko sem tam zahlédne rozmáznutou texturu nebo málo detailní objekt a modely postav mají k panákům z Crysis nebo Mass Effectu hodně daleko. Engine ale kouzlí s nejrůznějšími efekty a technická stránka věci je určitě o ligu výš, než cokoli, co jsem zatím viděl. Ozvučení je neméně kvalitní - poměrně často jsem se se sluchátkama na uších zbytečně otáčel od monitoru v domnění, že se v místnosti něco děje a i hudba je naprosto perfektní, ať už se jedná o jazzovky ve stanicích, nebo ambienty v tunelech. Co mi tu ale narozdíl od jiných případů velmi často chybělo, je funkce quicksavu. Metro 2033 spoléhá na checkpointy a nepovažuju to v jeho případě vůbec za šťastnou volbu.

Minimálně začátek by si měl projít snad každý, protože podobně silný zážitek vám dneska prostě ve hře nikdo nenabídne. I dál má Metro 2033 co nabídnout, ale už je to za cenu potýkání se s nedostatky hry, které místama až hraničí s těžkým amatérismem. To dělá z číselného hodnocení poměrně oříšek, protože kvalita různých úseků se pohybuje kdekoli mezi 60-100. Když bych si odmyslel ty nejsilnější momenty a zaměřil se jen na běžnou akční náplň, bylo by to s odřenýma ušima za 75. Celkově ale dávám lepších 80. Rád bych dal víc a při úvodu mě ani nenapadlo že bych mohl jít pod 90, ale totální nadšení nemělo dlouhého trvání a chyby, kterých se autoři napříč hrou dopouští nejde dost dobře ignorovat.