Hodnocení singleplayerové kampaně.
Z pohledu očekávání ostudná záležitost, kterou mediální humbuk nejen poškodil, ale zároveň vyrobil více munice pro konkurenční Infinity Ward, jejichž kampaň u Call of Duty: Modern Warfare 2 působí vedle tohoto nedochůdčete jako výtvor desetiletí. Kdo si stěžoval na banální postavy a přímočarý příběh by si měl nejdřív projít tímhle scénáristickým peklem.
Což o to, nápad na mix Crysis a moderní válečné FPS je zajímavý a první mise jenom tvůrcům nahrává, jenomže jakmile se ocitneme v současnosti, zmizí veškerá naděje na dobrou hru stejně, jako zajde slunce na Sibiři, kam se náš tým vydává řešit misi, která je samozřejmě smrtelníkům utajená. Když už jsem se nevyhnul porovnání s legendární Crytek hrou z roku 2007, musím ještě smutně poznamenat, že dějově Bad Company 2 dostává na prdel i od příručky největších klišé Crysis. Tvůrci Crysis si byli moc dobře vědomi, do čeho jdou, takže naservírovali uvědoměle triviální akci, což se zde nepodařilo, protože i přes veškeré (nevtipné a dost trapné) hláškování se hra bere až smrtelně vážně, jakoby snad před rokem nebyla náhodou vydaná hra, ve které najdeme téměř úplně stejnou zápletku.
Taktéž nefungují pokusy o sžití s hlavní partičkou. Čtyři tupci, kteří se nechávají unášet proudem událostí, do kterých zasáhnou až u konce, takhle si průvodce příběhem nepředstavuji. A ten hippie řidič helikoptéry taky doplácí na nezkušenost scénáristů, kteří mu rvou do huby dialogy vděčné, ale jednoduše blbě využité. Vrcholem trapnosti je záporák, který je nám představen stylem „tady ho máte, je to zlý terorista, zabijte ho“ a jeho přítomnost si uvědomíte až v posledních minutách hry. V tomto směru je Battlefield: Bad Company 2 jeden z největších failů.
Ale dost už děje, nejen jím je hra živena. Právě při čistém hraní si člověk uvědomí, kolik potenciálu v té hře bylo. Fyzika je divná (spadlý pouliční sloup pod vaší botou klouže po zemi lehce jako pírko), ale to je daň za absolutní zničitelnost všeho, co jen trochu stojí. Moc pěkné jsou veškeré efekty průstřelů zdí či nábytku, což ale ukázalo na jednu nepříjemnou věc, kdy mě za každých podmínek nepřátelé vidí, ať už jsem skrytý za trojí vrstvou domků a nehýbu se a střílejí celkem přesně. Jedinou výjimkou je zimní mise v bouři. Prostředí je nepříliš nápadité, ale slušně nadesingované a je na co se dívat. Zamrzí, že jsou to pořád koridory, takže nečekejte volnost pohybu. Grafika JE pěkná a nemám k ní v podstatě výhrad, občas dokonce dostaneme i nějakou tu profesionální hru se světlem a stíny (úvodní bombardování).
A zde už je čas složit absolutorium největšímu kladu hry – zvuku. Ten je totiž mistrovský, zvuk střelby se mění prostředím, které kolem vás je, už jenom vaše kroky jsou při sluchátkách děsivě detailní, nehledě na mix zvuku ve scénách automobilových honiček. Malý bratříček zvuku, hudba, je jiná kapitola. Tím, jak byla zde vychvalována, jste mě ještě před hraním donutili ke stažení soundtracku. Je rozdíl mezi hlavním hudebním motivem a hudbou, což zapříčinilo, že hudba v Bad Company 2 je jednoduše slabá káva. Za celou hru se opakují dva tři motivy, což opět působí jako kontrast s ohromující prácí na Modern Warfare 2. Ke konci už mě ten hrdinský tón jedné skladby vyloženě sral, když posté hrála po každém závažném momentu.
Není tedy pochyb, kde nakonec singleplayerový Battlefield: Bad Company 2 skončil. V propadlišti herních dějin. Není v něm jediná zapamatovatelná chvíle, a kdyby tvůrci vyrukovali s pokračováním, vyhnul bych se mu obloukem. Tohle totiž nebyla dobrá hra a i já, jak jsem mírný se svým hodnocením, jsem musel přivřít obě oči, abych nešel níž.
P. S. Akce je nudná. Strašně nudná a ubíjející. Už jenom to mluví za můj názor k téhle hře.
Z pohledu očekávání ostudná záležitost, kterou mediální humbuk nejen poškodil, ale zároveň vyrobil více munice pro konkurenční Infinity Ward, jejichž kampaň u Call of Duty: Modern Warfare 2 působí vedle tohoto nedochůdčete jako výtvor desetiletí. Kdo si stěžoval na banální postavy a přímočarý příběh by si měl nejdřív projít tímhle scénáristickým peklem.
Což o to, nápad na mix Crysis a moderní válečné FPS je zajímavý a první mise jenom tvůrcům nahrává, jenomže jakmile se ocitneme v současnosti, zmizí veškerá naděje na dobrou hru stejně, jako zajde slunce na Sibiři, kam se náš tým vydává řešit misi, která je samozřejmě smrtelníkům utajená. Když už jsem se nevyhnul porovnání s legendární Crytek hrou z roku 2007, musím ještě smutně poznamenat, že dějově Bad Company 2 dostává na prdel i od příručky největších klišé Crysis. Tvůrci Crysis si byli moc dobře vědomi, do čeho jdou, takže naservírovali uvědoměle triviální akci, což se zde nepodařilo, protože i přes veškeré (nevtipné a dost trapné) hláškování se hra bere až smrtelně vážně, jakoby snad před rokem nebyla náhodou vydaná hra, ve které najdeme téměř úplně stejnou zápletku.
Taktéž nefungují pokusy o sžití s hlavní partičkou. Čtyři tupci, kteří se nechávají unášet proudem událostí, do kterých zasáhnou až u konce, takhle si průvodce příběhem nepředstavuji. A ten hippie řidič helikoptéry taky doplácí na nezkušenost scénáristů, kteří mu rvou do huby dialogy vděčné, ale jednoduše blbě využité. Vrcholem trapnosti je záporák, který je nám představen stylem „tady ho máte, je to zlý terorista, zabijte ho“ a jeho přítomnost si uvědomíte až v posledních minutách hry. V tomto směru je Battlefield: Bad Company 2 jeden z největších failů.
Ale dost už děje, nejen jím je hra živena. Právě při čistém hraní si člověk uvědomí, kolik potenciálu v té hře bylo. Fyzika je divná (spadlý pouliční sloup pod vaší botou klouže po zemi lehce jako pírko), ale to je daň za absolutní zničitelnost všeho, co jen trochu stojí. Moc pěkné jsou veškeré efekty průstřelů zdí či nábytku, což ale ukázalo na jednu nepříjemnou věc, kdy mě za každých podmínek nepřátelé vidí, ať už jsem skrytý za trojí vrstvou domků a nehýbu se a střílejí celkem přesně. Jedinou výjimkou je zimní mise v bouři. Prostředí je nepříliš nápadité, ale slušně nadesingované a je na co se dívat. Zamrzí, že jsou to pořád koridory, takže nečekejte volnost pohybu. Grafika JE pěkná a nemám k ní v podstatě výhrad, občas dokonce dostaneme i nějakou tu profesionální hru se světlem a stíny (úvodní bombardování).
A zde už je čas složit absolutorium největšímu kladu hry – zvuku. Ten je totiž mistrovský, zvuk střelby se mění prostředím, které kolem vás je, už jenom vaše kroky jsou při sluchátkách děsivě detailní, nehledě na mix zvuku ve scénách automobilových honiček. Malý bratříček zvuku, hudba, je jiná kapitola. Tím, jak byla zde vychvalována, jste mě ještě před hraním donutili ke stažení soundtracku. Je rozdíl mezi hlavním hudebním motivem a hudbou, což zapříčinilo, že hudba v Bad Company 2 je jednoduše slabá káva. Za celou hru se opakují dva tři motivy, což opět působí jako kontrast s ohromující prácí na Modern Warfare 2. Ke konci už mě ten hrdinský tón jedné skladby vyloženě sral, když posté hrála po každém závažném momentu.
Není tedy pochyb, kde nakonec singleplayerový Battlefield: Bad Company 2 skončil. V propadlišti herních dějin. Není v něm jediná zapamatovatelná chvíle, a kdyby tvůrci vyrukovali s pokračováním, vyhnul bych se mu obloukem. Tohle totiž nebyla dobrá hra a i já, jak jsem mírný se svým hodnocením, jsem musel přivřít obě oči, abych nešel níž.
P. S. Akce je nudná. Strašně nudná a ubíjející. Už jenom to mluví za můj názor k téhle hře.
Inscryption
Pro: Grafický kabátek, fantastický zvuk, úvodní mise
Proti: Lineární a hloupý příběh, nudná a opakující se akce, hlavní čtyři "borci"