Dnes dohráno, v hlavě mám tak plno čerstvých dojmů z hry, přesto se chci soustředit jen na celkový uchovaný dojem a nezabíhat tolik do detailů. Kdybych to tedy měl celé jednou větou zrekapitulovat, Risen, sic bez masakrálních rozměrů her typu Oblivion nebo Gothic III, potěší především svým pohledným zpracováním a solidností, kde si skutečně nikdo a nic nehraje na víc, než doopravdy je.

Risen není pompézní, neviděl jsem v něm tu touhu tvůrců uchvátit kvantitou, snad právě proto mě neodradil a po příjemném úvodu a učarování nad vynikající grafickou optimalizací, jsem pokračoval vesele dál, nechal jsem se kolébat tempem hry a pohlcovat jedinečnou atmosférou zdejšího tropického ostrova. Tyto prvky bych řekl, že jsou právě tím nejpovedenějším, tím, co dělá Risen skutečně - velmi solidní věcí. Ona okouzlující atmosféra, která především není téměř - ničím - narušena, není zde žádné přehnané předkládání příběhu, žádné přehnané toulání se krajinou na pomezí nudy a otravy, žádné přecpané tabulky atributů hrdiny, které by ve finále jen rozeštvaly ten líbivý pocit nekonečné a klidné pohody zdejšího světa. Jakoby v Risen všechno plynulo v rytmu jeho vlastní atmosféry ostrova a romantické hudby. Hraji poklidnou hru na poklidném tropickém ostrově (skoro jako na dovolené), kde tím pádem nechci být absolutně ničím zesložitělým nebo nedej bože zabugovaným - rušen, hraji poklidnou hru která mi předkládá VŠE - pozvolna a nenuceně a opravdovou výzvu přináší až ve chvíli, kdy se dramaticky změní celý příběh a věci dostanou finální a pochopitelně i nepěknou podobu. A nutné říct - tahle chvíle je trefena opět naprosto neomylně v onom uklidńujícím rytmu celé hry. Díky bohu za to.

Risen má ovšem i zápory. Oblboval by prostě nějak příliš jednoduše:-). Já mám rád komplexní RPG typu Oblivion. Tak proč by teda Risen nemohl mít tu harmonii ve všech směrech i v nějakém větším podání, že?

Velmi solidních 85%