U nás téměř neznámý, snad mi RPG stařešinové odpustí ten výraz, hardcore dungeon. Ani se nedivím, že Demise zapadla, RPG už v roce 2000 kráčela trochu jinou cestou a pohyb po čtvercích působil přinejmenším muzejně. Pro většinu běžných hráčů je Demise i bez toho nehratelná, nejdřív vám dá pěstí do obličeje paní Grafika, pak vám uštědří ránu do břicha Obtížnost a kombo zákeřně zezadu zakončí Stereotyp přesným kopem tam, kde to bolí nejvíc. Ale pokud se po tomhle drtícím výprasku zvednete, tak jako já, hra se vám odvděčí bezkonkurenční výzvou a trvanlivostí.
I já byl nejdříve k Demisi skeptický, recenze ve Score tehdy nezněla kdovíjak pozitivně (55%?) a na screenech mi rozplizlá grafika křivila úsměv v kyselý škleb. Pak ale stačilo jen ochutnat demo (přiložené pro změnu u Excalibru) a já strávil pod Dejenolem desítky hodin (nakazil jsem i kamarády). Když jsem se dostal k plné verzi, bohužel jsem se o moc dál díky vysoké obtížnosti neprokousal. To se ale změnilo zhruba před půl rokem, když jsme s kamarádem na Demisi zavzpomínali a oba hru znovu rozehráli. Vzpomínání v prvních patrech podzemí se brzy zvrhlo v závod kdo se dostane dál. Hlavně díky tomu jsem se do hry zažral a dokázal přejít přes všechny zákeřné překážky (a že jich je).
Demise netýrá mozek žádnými složitými hádankami a ani nemusíte zahánět hlad olizováním lišejníků, jako tomu je například v Dungeon Masterovi. Většinu času jsem strávil s malíčkem na klávese "F" (útok) a s ukazováčkem na "O" (vyrabování truhly). Na čtverečkový dungeon mi přijde hra velice svižná. Střety probíhají bez taktizování a většinou o vítězství rozhoduje iniciativa, kdo útočí první vyhrává. Boje postrádají to žánrové , ale ne zrovna ideální, oklikávání všech údů postav. Ušetříte čas i myš.
Bestiář čítá přes 500 obludek, ale většina z nich se vizuálně moc neliší, různé skiny pro pár desítek modelů. Co je důležitější, potvory používají různé schopnosti a kouzla, z nichž nejedna zákeřnost vyvolá hlasitou nadávku. Například předmětožravé slizky, které mi odpomohly od parádní helmičky, kterou jsem si užil jen dvě hodinky. Síla nepřátel je přestřelená a při průzkumu jeskyně jsem si mohl být jistý, že pokud mě něco rozhodilo v 9. patře, v desítce mě něco naštve ještě víc. Extrémní případ jsou Zbrats, armáda goblinů, která se náhodně generuje někde mezi 12-16 podlažím a na potkání zabijí doslova pohledem. Mé první setkání s nimi proběhlo tak, že ani nedoběhla animace otevření dveří do místnosti a už jsem se probouzel v márnici, netušíc co mě zabilo. Přezdívám je zatracení bráchové (tento slušnější přívlastek je už z doby, kdy jsem na ně měl). Tady se dá využít výborného ozvučení hry, stačí chvíli naslouchat zvukům jeskyně a hned máte představu jaká monstra se nacházejí v blízkosti.
Povolání hrdinů vybalancované, i když se od sebe některá moc neliší. Vývoj postav zpočátku funguje dost divoce kvůli lektvarům/knihám zvyšující vlastnosti. Postavy naštěstí rychle (během první třetiny hry) narazí na strop a dál pokračuje zlepšování dost pomalu, už klasicky pomocí levlování a lepšího vybavení. Předmětů se ve hře nachází poměrně málo a vyjma zbraní postrádají rozmanitost. Na druhou stranu jsem měl z každého nového předmětu radost a těšil jsem se až ho (třeba až za 50 úrovní) budu moct používat. Další starost je hospodaření s penězi, hrdinové při postupu na vyšší level potřebují čím dál větší obnosy, ale úroda zlata z potvor nestačí. Dřív nebo později klesne zásoba zlata na nulu a výlety do jeskyně se protáhnou z nasbírání zkušeností pro další level na nasbírání dostatečného množství peněz.
Design kobky se mi líbil, šedivé prostředí nepřekvapí, ale bludiště fungují a některá patra se mi přerýsovala hluboko do paměti. Hlavní úkoly (20 na celou hru) působí nápaditě, ale občas se plnění neobejde bez pořádné dávky trpělivosti. Směšně třeba probíhal úkol zabití vůdce vrahů a pochlubení se jeho hlavou ve městě. Zabil jsem ho dvakrát, ale žádná hlava nevypadla, až napotřetí, když se u něj v místnosti vygenerovala truhla, jsem našel jeho hlavu zamčenou uvnitř... Nic pěkného se nedá říct o stovkách guildovních questů, ty vypadají jako náhodně vygenerované a jejich obtížnost hapruje jak detektor lži, když k němu posadíte poslance. To si příliš nenotuje s tím, že tyto questy je nutné plnit, jinak postava nemůže sbírat experience.
Když to shrnu: podprůměrná grafika, vysoká obtížnost, stereotyp, nezáživné prostředí, nepropracované souboje, pochybné úkoly a zákeřné pasti. Většina akcí (generování potvor, nalézání předmětů, boje) je jen o náhodě. Nemožnost libovolně ukládat/nahrávat pozici a obtížné souboje dělají z Demise opravdovou výzvu. Odměnou mi ale byla radost z každé nově prozkoumané místnosti nebo nálezu dalšího magického předmětu. Na hře se nedá najít moc pozitivního, přesto zvláštním způsobem funguje a dokáže se zažrat pod kůži. I když můj komentář vyznívá kriticky až gilotinově, musím hodnotit vysoko. Já se bavil a tenhle zásek na pažbě si vyryju hodně hluboko.
Finální screeny postav (upravené kvůli přehlednosti).
Warrior 385
Explorer 272
Cleric 264
Barbarian 284
I já byl nejdříve k Demisi skeptický, recenze ve Score tehdy nezněla kdovíjak pozitivně (55%?) a na screenech mi rozplizlá grafika křivila úsměv v kyselý škleb. Pak ale stačilo jen ochutnat demo (přiložené pro změnu u Excalibru) a já strávil pod Dejenolem desítky hodin (nakazil jsem i kamarády). Když jsem se dostal k plné verzi, bohužel jsem se o moc dál díky vysoké obtížnosti neprokousal. To se ale změnilo zhruba před půl rokem, když jsme s kamarádem na Demisi zavzpomínali a oba hru znovu rozehráli. Vzpomínání v prvních patrech podzemí se brzy zvrhlo v závod kdo se dostane dál. Hlavně díky tomu jsem se do hry zažral a dokázal přejít přes všechny zákeřné překážky (a že jich je).
Demise netýrá mozek žádnými složitými hádankami a ani nemusíte zahánět hlad olizováním lišejníků, jako tomu je například v Dungeon Masterovi. Většinu času jsem strávil s malíčkem na klávese "F" (útok) a s ukazováčkem na "O" (vyrabování truhly). Na čtverečkový dungeon mi přijde hra velice svižná. Střety probíhají bez taktizování a většinou o vítězství rozhoduje iniciativa, kdo útočí první vyhrává. Boje postrádají to žánrové , ale ne zrovna ideální, oklikávání všech údů postav. Ušetříte čas i myš.
Bestiář čítá přes 500 obludek, ale většina z nich se vizuálně moc neliší, různé skiny pro pár desítek modelů. Co je důležitější, potvory používají různé schopnosti a kouzla, z nichž nejedna zákeřnost vyvolá hlasitou nadávku. Například předmětožravé slizky, které mi odpomohly od parádní helmičky, kterou jsem si užil jen dvě hodinky. Síla nepřátel je přestřelená a při průzkumu jeskyně jsem si mohl být jistý, že pokud mě něco rozhodilo v 9. patře, v desítce mě něco naštve ještě víc. Extrémní případ jsou Zbrats, armáda goblinů, která se náhodně generuje někde mezi 12-16 podlažím a na potkání zabijí doslova pohledem. Mé první setkání s nimi proběhlo tak, že ani nedoběhla animace otevření dveří do místnosti a už jsem se probouzel v márnici, netušíc co mě zabilo. Přezdívám je zatracení bráchové (tento slušnější přívlastek je už z doby, kdy jsem na ně měl). Tady se dá využít výborného ozvučení hry, stačí chvíli naslouchat zvukům jeskyně a hned máte představu jaká monstra se nacházejí v blízkosti.
Povolání hrdinů vybalancované, i když se od sebe některá moc neliší. Vývoj postav zpočátku funguje dost divoce kvůli lektvarům/knihám zvyšující vlastnosti. Postavy naštěstí rychle (během první třetiny hry) narazí na strop a dál pokračuje zlepšování dost pomalu, už klasicky pomocí levlování a lepšího vybavení. Předmětů se ve hře nachází poměrně málo a vyjma zbraní postrádají rozmanitost. Na druhou stranu jsem měl z každého nového předmětu radost a těšil jsem se až ho (třeba až za 50 úrovní) budu moct používat. Další starost je hospodaření s penězi, hrdinové při postupu na vyšší level potřebují čím dál větší obnosy, ale úroda zlata z potvor nestačí. Dřív nebo později klesne zásoba zlata na nulu a výlety do jeskyně se protáhnou z nasbírání zkušeností pro další level na nasbírání dostatečného množství peněz.
Design kobky se mi líbil, šedivé prostředí nepřekvapí, ale bludiště fungují a některá patra se mi přerýsovala hluboko do paměti. Hlavní úkoly (20 na celou hru) působí nápaditě, ale občas se plnění neobejde bez pořádné dávky trpělivosti. Směšně třeba probíhal úkol zabití vůdce vrahů a pochlubení se jeho hlavou ve městě. Zabil jsem ho dvakrát, ale žádná hlava nevypadla, až napotřetí, když se u něj v místnosti vygenerovala truhla, jsem našel jeho hlavu zamčenou uvnitř... Nic pěkného se nedá říct o stovkách guildovních questů, ty vypadají jako náhodně vygenerované a jejich obtížnost hapruje jak detektor lži, když k němu posadíte poslance. To si příliš nenotuje s tím, že tyto questy je nutné plnit, jinak postava nemůže sbírat experience.
Když to shrnu: podprůměrná grafika, vysoká obtížnost, stereotyp, nezáživné prostředí, nepropracované souboje, pochybné úkoly a zákeřné pasti. Většina akcí (generování potvor, nalézání předmětů, boje) je jen o náhodě. Nemožnost libovolně ukládat/nahrávat pozici a obtížné souboje dělají z Demise opravdovou výzvu. Odměnou mi ale byla radost z každé nově prozkoumané místnosti nebo nálezu dalšího magického předmětu. Na hře se nedá najít moc pozitivního, přesto zvláštním způsobem funguje a dokáže se zažrat pod kůži. I když můj komentář vyznívá kriticky až gilotinově, musím hodnotit vysoko. Já se bavil a tenhle zásek na pažbě si vyryju hodně hluboko.
Finální screeny postav (upravené kvůli přehlednosti).
Warrior 385
Explorer 272
Cleric 264
Barbarian 284
Welcome to Elk
