Tma a vy najednou uslyšíte známý zvuk "valící se" ocel a první koho uvidíte je samozřejmě robotický Dog, který vás vyhrabe zpoza trosek. Zprvu se vám naskytne pohled do samotného víru obráceného pekla, neboť do ruda zbarvený vír z oblaků, který se točí nad samotnou Citadelou je úchvatný. Sotva jste dokončili misi a opět se ocitáte na úpatí Citadely a zjišťujete, že to nestačilo a musíte se vrátit zpět do jejich útrob.
Citadela je před zhroucením a všudypřítomná temnota se záblesky přerušených elektrických obvodů, výbuchů, nevysvětlitelných anomálií a pádů jednotlivých částí Citadely tento dojem jednoznačně potvrzují. To samé vaši nepřátelé mají většinou problém sami se sebou ..., a to buď sami se stávají obětmi svých vlastních zbraní, anebo nástrah, či nestabilní padajících struktur bortící se Citadely. Prostě nejste v kurzu a hledáček zbraní Combine spočinou na vaší kombinéze poskrovnu. V Citadele strávíte dvě kampaně (UNDUE ALARM a DIRECT INTERVENTION), které plní roli "zaváděčů". Mě osobně Citadela v HL2 moc nebavila, ne jinak to bylo i zde, ale konec v druhé kampani (DIRECT INTERVENTION) je fenomenální a "vzteklej" stalker mě velmi vylekal ...
To jsem ale netušil, že to byl předvoj ke kampani "LOW LIFE", která splnila svou roli (v mém případě až zde zavaděče) - tato kampaň je hodna být opuncována jako starý dobrý Half life. Dokázala pojmout vše co na HL miluji (kdo četl mé předešlé komentáře, tak to již zná), potemnělá atmosféra až s občasnou klaustrofobickou představou, .... Design tohoto levelu zcela odpovídá tomu, co považuji za "Half life standart", kde není náročný, ale o to víc zajímavý, kde mě hudební pozadí a celková atmosféra opět pěkně "brnká" na nervy. A ten konec..., kdy postoupíte k souboji v naprosté tmě, kde se se utkáte s "větším než malým množstvím" zombíků a jejich variací... sakra (nová jednotka, kterou pojmenuje Alex jako Zombine). Cesta výtahem, byla jistě pro mnoho slastným pocitem vítězstvím nad tmou a zombíky, ale já jsem se obával, že již mi hra nedokáže nic lepšího nabídnout... (bohužel konstantuji, že se to potvrdilo)
A sakra, po zombie masakru, přichází externí bitka v ulicích City 17, kampaň URBAN FLIGHT, kde přidáte se k soubojům proti Combine a Atlionům... a už jsem opět spadal do letargie, když mě vzbudila bitka s létající Combine, trocha asociace... jako bylo seznámení s Striderem v HL2, to samé je vlastně v bledě modrém právě zde, ale opět jsem byl ve hře... nicméně tato kampaň opět nabídla "trocha nervů" nakonec a bitka v nemocnici byla zpestřením na závěr.
Na povrchu již zůstaneme a pokračujeme do další kampaně EXIT 17, která je poslední a tato kampaň je pouze triviálním rébusem o dvou neznámých a konečné řešení jsou rychlé přesuny a přesná muška... prostě konečná řežba na dvou frontách ..., ale opět po letargické smršti mě Valve nenechá v úpadku a nabízí mi poměřit síly se Striderem, který je však finálním bossem ... a po shledání s Alyx odjížídíte z města a zpětným pohledem uvidíte, jak Citadela, tak ohromná masa železa se bortí a stává minulostí ... také jste byly naplnění smíšenými pocity?
Episode One je velmi krátká a Valve se zde dopustilo velké chyby - pokračovalo v příběhu, kterému však nedali nic nového a poutavého a svezly se na námětu HL2 - což vyústilo v to, že příběh pouze natáhly jako dědovi staré dobré kšandy.
Graficky a na hratelnosti hře nelze nic vytknout, příběh již však pokulhává a "nemasíruje", nebo "masíruje" v malých a přerušovaných dávkách, což jakékoli hře nesvědčí. A bohužel ale ani finální pasáže, které se mi líbili a bavili to u mě moc nespravili.
Nicméně já tuto chyby "nechci" vnímat, pro mne je HL série nostalgií a přes tyto své chyby, které prakticky vycházejí na povrch po "druhém zapaření" beru trochu s rezervou.
Přesto, přesto všechno dávám velmi vysoké hodnocení. Nedivte se, bojuji zde mezi prvním a druhým pocitem, kdy sem hru hrál (rozdíl je cca 3 roky). Zatímco poprvé jsem ji hrál s velkým nadšením a bezprostředně po HL2, dnes jsem konzervativnější a musím říct, že už to prostě nebyl takový prožitek.
Citadela je před zhroucením a všudypřítomná temnota se záblesky přerušených elektrických obvodů, výbuchů, nevysvětlitelných anomálií a pádů jednotlivých částí Citadely tento dojem jednoznačně potvrzují. To samé vaši nepřátelé mají většinou problém sami se sebou ..., a to buď sami se stávají obětmi svých vlastních zbraní, anebo nástrah, či nestabilní padajících struktur bortící se Citadely. Prostě nejste v kurzu a hledáček zbraní Combine spočinou na vaší kombinéze poskrovnu. V Citadele strávíte dvě kampaně (UNDUE ALARM a DIRECT INTERVENTION), které plní roli "zaváděčů". Mě osobně Citadela v HL2 moc nebavila, ne jinak to bylo i zde, ale konec v druhé kampani (DIRECT INTERVENTION) je fenomenální a "vzteklej" stalker mě velmi vylekal ...
To jsem ale netušil, že to byl předvoj ke kampani "LOW LIFE", která splnila svou roli (v mém případě až zde zavaděče) - tato kampaň je hodna být opuncována jako starý dobrý Half life. Dokázala pojmout vše co na HL miluji (kdo četl mé předešlé komentáře, tak to již zná), potemnělá atmosféra až s občasnou klaustrofobickou představou, .... Design tohoto levelu zcela odpovídá tomu, co považuji za "Half life standart", kde není náročný, ale o to víc zajímavý, kde mě hudební pozadí a celková atmosféra opět pěkně "brnká" na nervy. A ten konec..., kdy postoupíte k souboji v naprosté tmě, kde se se utkáte s "větším než malým množstvím" zombíků a jejich variací... sakra (nová jednotka, kterou pojmenuje Alex jako Zombine). Cesta výtahem, byla jistě pro mnoho slastným pocitem vítězstvím nad tmou a zombíky, ale já jsem se obával, že již mi hra nedokáže nic lepšího nabídnout... (bohužel konstantuji, že se to potvrdilo)
A sakra, po zombie masakru, přichází externí bitka v ulicích City 17, kampaň URBAN FLIGHT, kde přidáte se k soubojům proti Combine a Atlionům... a už jsem opět spadal do letargie, když mě vzbudila bitka s létající Combine, trocha asociace... jako bylo seznámení s Striderem v HL2, to samé je vlastně v bledě modrém právě zde, ale opět jsem byl ve hře... nicméně tato kampaň opět nabídla "trocha nervů" nakonec a bitka v nemocnici byla zpestřením na závěr.
Na povrchu již zůstaneme a pokračujeme do další kampaně EXIT 17, která je poslední a tato kampaň je pouze triviálním rébusem o dvou neznámých a konečné řešení jsou rychlé přesuny a přesná muška... prostě konečná řežba na dvou frontách ..., ale opět po letargické smršti mě Valve nenechá v úpadku a nabízí mi poměřit síly se Striderem, který je však finálním bossem ... a po shledání s Alyx odjížídíte z města a zpětným pohledem uvidíte, jak Citadela, tak ohromná masa železa se bortí a stává minulostí ... také jste byly naplnění smíšenými pocity?
Episode One je velmi krátká a Valve se zde dopustilo velké chyby - pokračovalo v příběhu, kterému však nedali nic nového a poutavého a svezly se na námětu HL2 - což vyústilo v to, že příběh pouze natáhly jako dědovi staré dobré kšandy.
Graficky a na hratelnosti hře nelze nic vytknout, příběh již však pokulhává a "nemasíruje", nebo "masíruje" v malých a přerušovaných dávkách, což jakékoli hře nesvědčí. A bohužel ale ani finální pasáže, které se mi líbili a bavili to u mě moc nespravili.
Nicméně já tuto chyby "nechci" vnímat, pro mne je HL série nostalgií a přes tyto své chyby, které prakticky vycházejí na povrch po "druhém zapaření" beru trochu s rezervou.
Přesto, přesto všechno dávám velmi vysoké hodnocení. Nedivte se, bojuji zde mezi prvním a druhým pocitem, kdy sem hru hrál (rozdíl je cca 3 roky). Zatímco poprvé jsem ji hrál s velkým nadšením a bezprostředně po HL2, dnes jsem konzervativnější a musím říct, že už to prostě nebyl takový prožitek.
Pro: LOW LIFE kampaň
Proti: Krátký a slabý příběh, prakticky pouze prodloužení bez jakékoli zamyšlení.. možná marketingový tah na druhou episodu