Chaos Theory je zatraceně kvalitní stealth akce. Máte několik možností jak věci řešit ve správném stylu takové hry a map design, který vás v tom podporuje a zároveň nabízí zajímavou výzvu. Ze začátku jsem si říkal, že vychytávek, které má Sam k dispozici, je příliš, protože se hra kvůli tomu stává možná až moc snadná. Ale přínosem toho je možnost volby. Můžete si vybrat nástroje, které vám sednou nejvíc a podle toho i postupovat hrou.

Hra navozuje tu správnou atmosféru plížení ve stínech, tiché likvidace nic netušících nepřátel hezky z blízka. Na této základní úrovni na mě působila dobře, ale jinak mě vůbec neoslovila. Je to pro mě jedna z těch řemeslně kvalitních her bez duše. Jednou zahrát, dobře se bavit, ale pak snadno zapomenout. Nezapůsobila na mě celková atmosféra, něco díky čemu by mě hra pořádně chytla, opravdu pohltila. Je to stejné jako u dřívějších dílů série. I přes technická a herní vylepšení se od předchůdců některé věci nezměnily.

Příběh je až bolestivě nezajímavý (vezměte základ příběhu z Bondovky, oškubejte ho o všechno zajímavé a máte zhruba představu), celá hra působí naprosto neosobně. Tvůrci se sice snaží ze Sama vytřepat nějakou osobnost při rozhovorech, ale je to slabé, ani různé vtipné hlášky příliš neohromí. Lineárního postupu se hra také nezbavila. Je to maskováno opravdu zdařile. Používají se různé způsoby, jak tento fakt zakrýt, a ty se zručně střídají, dílčí problémy lze řešit více způsoby, přesto se nedá přehlédnout, že všechny mise jsou v důsledku koridorem od startu k cíli, který se maximálně několikrát lehce rozdvojí na dvě cestičky, aby se hned za rohem zase spojil. Jen díky tomu nevadí, že 3d mapa by potřebovala přidat na přehlednosti. Moc jí stejně nevyužijete. Stále to není o rozsáhlých lokacích, kde by se nacházely vaše cíle, k nimž si správným ovládnutím prostředí utváříte cestu podle svého uvážení. Ten pocit mi v této hře chyběl. Tak si já totiž představuju pořádnou stealth akci. Snad proto, že série Thief mi předvedla, jak skvělé může být něco takového hrát.