The Saboteur je hra s velkým H. Zase jednou titul, který mě absolutně pohltil a na celý týden života mi nedal spát (doslova, páčky gamepadu jsem pouštěl až když jsem neudržel oči otevřené). Ačkoliv by se našlo pár chyb, nedostatků a značně frustrujících momentů, celkově vzato představuje Saboteur neskutečné množství skvělé zábavy. Desítky hodin akce v originálním a neotřelém prostředí - nacisty okupované Paříži a francouzském venkově - s nepříliš různorodou, o to však chytlavější náplní práce, a sice sabotování stovek vojenských objektů, vyhazování do luftu železničních mostů, stealth killování vojáků a maskování se do nepřátelských uniforem, přestřelky, likvidace tanků za pomoci dynamitu, šplhání po světově proslulých pařížských památkách, skákání z Eifellovky do bazénu... To všechno provázané chytlavým, neotřelým a intenzivním příběhem, charismatickými postavami, na jedničku zpracovanými filmečky, a zaobalené do líbivé grafiky s jedním dokonale prostým, o to však geniálnějším nápadem - dosud neosvobozené části herního světa jsou celé černobílé, což efektivně podkresluje noir atmosféru čtyřicátých let s nacistickou okupací.

Původně jsem Saboteura pařil na PC, a to navzdory značně frustrujícím technickým problémům, které se bohužel projevují na kompech s čtyřjádrovým procesorem a kartami ATI (vyšel sice nějaký hotfix, moc ale nepomohl). Proto se na PC hra každou chvíli na několik sekund zasekla, někdy se vůbec nenačetly textury nejbližšího okolí a místo silnice zela na obrazovce prázdná díra, , atd. Velice nepříjemná věc, tyhle problémy, Přesto byl důvod, proč jsem si po třech dnech intenzivní pařby, kdy už jsem byl za půlkou příběhu, pořídil PS3 a tu PC nechal spát, jiný. Od samého začátku totiž bylo zjevné, že tohle je "sběratelská" hra, tedy hra, která přímo vybízí ke splnění nepovinných úkolů typu "najdi X tajných balíčků", přičemž tady se nalezením balíčku rozumí sabotáž nepřátelských základen. Obvykle na sbírání těchto balíčků ve hrách moc nedbám, ale u Saboteura mě to vysloveně bavilo a věděl jsem, že chci najít úplně všechno. Proč to tedy neudělat rovnou na konzoli, kde za to ještě dostanu achievementy? V Saboteurovi jsem poznal potenciál být další hrou (vlastně teprve druhou), kde se mi podaří získat 100% všech achievementů. I když jsem dál hrál na PC, stále víc mě to nahlodávalo a po třech dnech jsem si tedy pořídil PS3 verzi. A tradá, platinová trofej je na světě! Chvíli sice trvalo zvyknout si na o několik stupňů horší grafiku a na jiné ovládání, ale aspoň jsem mohl při hraní pohodlně ležet v posteli. Takže Saboteur je, jak již jednou zmíněno, hra s velkým H, která mě po řadě předchozích zklamání opravdu potěšila.