Při hraní třetího Stalkera jsem byl nadmíru nadšen a s potěšením si říkal, že tohle je opravdu ono. Ačkoliv byly první dva díly taky výborné, teprve Pripyat dotáhl stalkerovský koncept k dokonalosti a udělal z něj hru, která mě maximálně uspokojila. Místo rozlehlé, leč ne naplno využité vnější části zóny se tentokrát autoři rozhodli pro tři kompaktní, stále však dosti prostorné levely, kde to není nikam daleko a člověk nemusí běhat tři hodiny od jednoho klíčového místa k druhému, ale přitom se necítí nijak omezen hranicemi mapy. Všechno co na těch mapách je má svůj účel a prozkoumávání každého místa je zážitek. Všechno budí pocit opravdovosti a vyvolává vzpomínky na vlastní dětství prožité na komunistickém sídlišti. Věrohodnost Pripyatu a fakt, že jde o mrtvé a opuštěné betonové město, kde se před dvaceti lety zastavil život, vytváří něco opravdu unikátního, co žádný jiný AAA titul nikdy nedokázal. Díky kompaktnosti map a účelnosti každého objektu je radost hru prozkoumávat a neustále narážet na něco nového. Ohromě mě potěšilo, že se autoři zřekli celého toho konceptu s přidáváním se k různým frakcím a s tím spojené a dle mého názoru naprosto stupidní a zbytečné questy typu "braň území", které se v Clear Sky donekonečna opakují a nemá vůbec smysl se jimi zabývat. V tomhle se Pripyat chová naprosto profesionálně a vyrovná se hrám jako je Oblivion, kde má každý quest své místo, svůj smysl, svou unikátnost a svou vlastní dějovou situaci. Tohle všechno dělá z Pripyatu, alespoň dle mého názoru, vrcholný díl celé série a pokud se autoři či vydavatel rozhodnou udělat další díl či datadisk, budou si muset dát sakra záležet, protože laťku nastavili vysoko. Je aspoň trochu znát že se mi hra líbila?