Kdo by od Mesiáše čekal Oblivion, bude asi zklamán. Ačkoli jsou ve hře RPG prvky, tak jsou to jen dovednostní body pro postavu, zvyšující znovuhratelnost téhle "řežby". Právě tyto prvky určují zdali budeme hrát za mága, válečníka nebo vraha. Zážitek ze
hry se mění podle toho do čeho dáváme své dovedností body. Rozhodně nejzábavnější je hra za bojovníka - souboje mečy, přehnaná fyzika, kopání a spousta dalších vychytávek je to nejlepší co hra může nabídnou. Při hře za mága se neušpiníte od krve, ale zábava je do taky. Například jednoho takového šermíře můžete pěkně potrápit- nejdříve ho necháte uklouznout na zamrzlé podlaze, následně jej můžete třeba osmažit ohnivými plameny, pak ho třeba uchopíte do telekinetické moci a ukončíte jeho život elegantním hodem na naostřené bodce, které se náhodou válí okolo. Za vraha se zase budeme plížit ve stínech a dýkami podřezávat nebohé orky, zbrojnoše a další havěť. Když se pokusíme zkombinovat dovednosti mága, vraha a bojovníka vznikne "paskvil", který nebudeme moci používat většinu dobrých zbraní, zbrojí, bude mít málo zdraví, many, prostě bude neschopný.
Ve hře můžeme zvedat většinu předmětů, které se jen tak válejí po světě, a vrhnout je proti nepřátelům. Někdy je docela sranda hodit proti rozzuřenému orkovi vidličku. Co se týče dějě, ten je sice předvídatelný, ale patří k nadprůměru. Ve hře narazíme na několik dobrovolných úkolů a možností jak se rozhodnout, ale v zásádě na nich příliš nezáleží. Další klad jsou bosové - někteří jsou jen obyčejní "maníci", kteří vydrží více ran, ale je tu několik speciálních a ty opravdu stojí za to. To pao-kai, kyklopové a obří královna pavouků. Navíc ve hře potkáme dvě fajn dívky:) Za pochvalu ještě stojí ozvučení hry (jak mluva postav, hudba, a celkové zvuky prostředí).
Možná mě trochu zklamalo, že zde narazíme na málo příšer, které bych ve světě might and magic čekal. Hra by mohla být delší.