Po dohrání Chameleona jsem se jal být tolerantnější k podobným hrám, co mě v minulosti zklamaly a krom toho, že si teď hodím Splinter Celly co tady kolem najdu, jsem dal druhou šanci i Alpha Protocolu, který mě napoprvé ani v nejmenším nenadchnul. Jak už jsem měl naučeno, co mě v prvních dvou misích čeká, vklouznul jsem do toho nakonec celkem snadno a hru od začátku do konce jednou projel. A nastal tedy čas, spíchnout nový komentář.
Nakonec asi největší problém, který jsem se hrou poprvé měl, byl ten, že to lidi přirovnávají k Deus Exu, což je s prominutím totální p-čovina. Z Alpha Protocolu se nakonec vyklubalo akční RPG ve stylu Mass Effectu, včetně koncepce typické pro BioWare hry (která mi už poměrně leze krkem): "úvod, několik málo oddělených míst/samostatných linek, závěr". Na rozdíl od Mass Effectu je ale mnohem ukecanější a s větším množstvím technických chyb.
Co se samotné hratelnosti týče, nepřišlo mi, že by to šlo hrát jinak než buď jako střílečku, nebo stealth střílečku. Hackování je ze začátku otřesně těžké a navigace kódů po obrazovce je na zabití, ale když se oko trochu naučí, je stejně primitivní jako páčení zámků a deaktivace panelů - do hackovýání jsem neinvestoval prakticky nic, přesto jsem tentokrát za celou hru spustil failnutým hackováním jediný alarm.
Základy stealthu celkem fungují a určitě se tak dá dobře hrát, ale pořád nevím co si mám myslet o über skillu kde pobíhám relativně dlouhou dobu okolo totálně neviditelný. Pokud nevystřelím nebo tak něco, o neviditelnost nepřijdu a ještě můžu ručně takedownovat nepřátele na hromadu aniž bych o to neviditelnost přišel, dokonce se klidně může někdo z metru dívat jak složím na zem jeho kolegu a pořád jsem v klidu, můžu u klidně do někoho narazit a nic - prostě totál brutál ultimátní skill. Ono už ten krátkodobý na pár sekund, který se sám automaticky aktivuje když někomu vlezete do výhledu, se dá pozdějš využívat docela stejně - za rohem na vás vybafne maník a vám to hodí na pár vteřin invisibility, během kterých ho snadno složíte k zemi. Nepřátelé se často objevují odnikud, jak jsem psal už posledně - na vyšších úrovních stealthu sice získáte skill, který pozice nepřátel ukazuje permanentně, ale pro někoho, kdo se na stealth vyloženě nespecializuje, musí být náhodné vyskakování nepřátel odnikud solidní vopruz. Jednou jsem se schovával v prázdném kumbále, ze kterého z ničeho nic vyběhli tři vojáci.
Zbraně. Všeobecně se dá říct, že zbraně jsou dost nepřesné, navíc jsem měl často pocit, že se do nepřítele spíš trefím střelbou od boku, než když mířím, což je celkem wtf, ale dá se. Otřesná ovšem byla mise, kde musím zachránit nějakého ruského tralaláka, zatímco na něj nabíhá ozbrojené komando - já na střeše, u sebe pistoli a assault rifle - pistoli jsem ještě neměl tak vytrénovanou, abych efektivně dostřelil na vojáky dole, assault rifle je nepřesná jak prase, pokud člověk půl hodiny nečeká s mířením. A když zkusím ze střechy slézt, z rusáka se mezitím stane téměř mrtvola. Tenhle kus jsem opakoval snad třicetkrát. Ovládání sniperky je naschvál otřesné, což od tvůrců nechápu, bo brát si ji nikam nemůžete, a na těch pár místech to v zásadě jen zdržuje.
Mapy jsou totálně nepřehledné. Můžete si před misí koupit i mapu doplněnou o pozice kamer, počítačů atd., ale na přehlednosti jí to nepřidá a stejně nic z toho nejde dost dobře minout, nebo přehlídnout. Taky dostat se přes ovládací prvky k mapě je problém, protože je to skrz menu. Všechno, do čeho se leze skrz menu, budete mít nutkání nepoužívat, protože ta menu jsou prostě hnus - hra klidně na několik vteřin vytuhne jen kvůli pohybu z jedné položky na druhou, občas výběr ignoruje, občas musíte nejdřív kliknout někam jinam, než se hra uráčí nechat vás kliknout tam, kam opravdu chcete, a týká se to skoro všech nabídek ve hře, a že jich tam je dost. Vůbec ergonomie ovládání je prostě otřesná.
U dialogů mě pravidelně do začátku do konce nasíral systém výběru - napsat jedním slovem čeho se volba týká a trvat na tom, že odpověď vyberete, než druhý panák vůbec dokončí otázku, by zasloužilo nějakou cenu za demenci. Několikrát jsem vybral možnost, kterou Thoton následně obrátil totálně naruby, sem tam se otázka na poslední chvíli změní, občas prostě nestihnu zvážit všechny možnosti. A z dialogů tady opravdu vyplývají všechny ty choices & consequences srandy, což z toho dělá v pravdě kardinální průs-r. Prakticky nemáte úplnou kontrolu nad vaším postupem hrou, protože si nikdy nebudete jistí co ten blb Thorton nakonec doopravdy řekne. Obsahově jsou... jak kdy. Někdy humor pobaví a všechno je ok, někdy je to celé takové trapné, někdy postavy dostanou průjem vzletných frází. Thorton je každopádně blbeček. Dá se na něj zvyknout, ale jeho průpovídky obvykle opravdu nebývají zrovna cool.
Příběh není špatný. Usuzuju tak z toho, že ačkoliv tohle je přesně ten setting který mě vůbec nezajímá, mě hraní celkem drželo. Na druhou stranu jsem často nebyl tak docela v obraze. Tvůrci patrně imho dost naivně spoléhají na to, že budu nadšeně číst každé info o každém panákovi nebo organizaci, které se mi do stane pod ruku - Mass Effect měl alespoň dost slušnosti podobné informace zároveň namluvit (a hlavně jsem je nikdy nepotřeboval, abych chápal co se děje a kdo je kdo), každopádně takhle by to v roce 2010 vážně fungovat nemělo. Co ocením jsou choices and consequences - na hře je opravdu znát, že "vaše" (viz dialogy) rozhodnutí hodně ovlivní budoucí dění. Není to tak hardcore jak jsem z některých ohlasů čekal, ale nenapadá mě teď hra, které by byla po téhle stránce promakanější.
Graficky je hra očividně zastaralá, ale dá se. Hudba je určitě nad průměrem. Při ovládání myší se kamera ráda škube a občas vás otočí o 180°, což mě párkrát stálo situaci. Co mě taky štvalo a imho dost ošklivě nahlodává stealth přístup, je nahrávání pozic: ad1 loading trvá vždycky absurdně dlouho - při snaze chránit rusáka jsem viděl loading screen víc než nepřítele, ad2 stealth & žádný quicksave = blbost, ad3 "Tak tohle mi nevyšlo, jak daleko za mnou je asi poslední checkpoint?" ...loading... "Začátek mise?! FFFFUUUU-"
No. Nakonec z toho vylezlo celkem slušné akční rpgčko. Propracovanost následků vašich rozhodnutí celkem spolehlivě kompenzuje pytel všemožných nedodělků a kiksů, příběh jde tak trochu mimo mě a úroveň dialogů mě taky bůhvíjak neohromila. Takže asi tak. Dal bych tomu snad i slabších 80, ale první setkání se hrou bylo dost traumatizující, takže 75.
Nakonec asi největší problém, který jsem se hrou poprvé měl, byl ten, že to lidi přirovnávají k Deus Exu, což je s prominutím totální p-čovina. Z Alpha Protocolu se nakonec vyklubalo akční RPG ve stylu Mass Effectu, včetně koncepce typické pro BioWare hry (která mi už poměrně leze krkem): "úvod, několik málo oddělených míst/samostatných linek, závěr". Na rozdíl od Mass Effectu je ale mnohem ukecanější a s větším množstvím technických chyb.
Co se samotné hratelnosti týče, nepřišlo mi, že by to šlo hrát jinak než buď jako střílečku, nebo stealth střílečku. Hackování je ze začátku otřesně těžké a navigace kódů po obrazovce je na zabití, ale když se oko trochu naučí, je stejně primitivní jako páčení zámků a deaktivace panelů - do hackovýání jsem neinvestoval prakticky nic, přesto jsem tentokrát za celou hru spustil failnutým hackováním jediný alarm.
Základy stealthu celkem fungují a určitě se tak dá dobře hrát, ale pořád nevím co si mám myslet o über skillu kde pobíhám relativně dlouhou dobu okolo totálně neviditelný. Pokud nevystřelím nebo tak něco, o neviditelnost nepřijdu a ještě můžu ručně takedownovat nepřátele na hromadu aniž bych o to neviditelnost přišel, dokonce se klidně může někdo z metru dívat jak složím na zem jeho kolegu a pořád jsem v klidu, můžu u klidně do někoho narazit a nic - prostě totál brutál ultimátní skill. Ono už ten krátkodobý na pár sekund, který se sám automaticky aktivuje když někomu vlezete do výhledu, se dá pozdějš využívat docela stejně - za rohem na vás vybafne maník a vám to hodí na pár vteřin invisibility, během kterých ho snadno složíte k zemi. Nepřátelé se často objevují odnikud, jak jsem psal už posledně - na vyšších úrovních stealthu sice získáte skill, který pozice nepřátel ukazuje permanentně, ale pro někoho, kdo se na stealth vyloženě nespecializuje, musí být náhodné vyskakování nepřátel odnikud solidní vopruz. Jednou jsem se schovával v prázdném kumbále, ze kterého z ničeho nic vyběhli tři vojáci.
Zbraně. Všeobecně se dá říct, že zbraně jsou dost nepřesné, navíc jsem měl často pocit, že se do nepřítele spíš trefím střelbou od boku, než když mířím, což je celkem wtf, ale dá se. Otřesná ovšem byla mise, kde musím zachránit nějakého ruského tralaláka, zatímco na něj nabíhá ozbrojené komando - já na střeše, u sebe pistoli a assault rifle - pistoli jsem ještě neměl tak vytrénovanou, abych efektivně dostřelil na vojáky dole, assault rifle je nepřesná jak prase, pokud člověk půl hodiny nečeká s mířením. A když zkusím ze střechy slézt, z rusáka se mezitím stane téměř mrtvola. Tenhle kus jsem opakoval snad třicetkrát. Ovládání sniperky je naschvál otřesné, což od tvůrců nechápu, bo brát si ji nikam nemůžete, a na těch pár místech to v zásadě jen zdržuje.
Mapy jsou totálně nepřehledné. Můžete si před misí koupit i mapu doplněnou o pozice kamer, počítačů atd., ale na přehlednosti jí to nepřidá a stejně nic z toho nejde dost dobře minout, nebo přehlídnout. Taky dostat se přes ovládací prvky k mapě je problém, protože je to skrz menu. Všechno, do čeho se leze skrz menu, budete mít nutkání nepoužívat, protože ta menu jsou prostě hnus - hra klidně na několik vteřin vytuhne jen kvůli pohybu z jedné položky na druhou, občas výběr ignoruje, občas musíte nejdřív kliknout někam jinam, než se hra uráčí nechat vás kliknout tam, kam opravdu chcete, a týká se to skoro všech nabídek ve hře, a že jich tam je dost. Vůbec ergonomie ovládání je prostě otřesná.
U dialogů mě pravidelně do začátku do konce nasíral systém výběru - napsat jedním slovem čeho se volba týká a trvat na tom, že odpověď vyberete, než druhý panák vůbec dokončí otázku, by zasloužilo nějakou cenu za demenci. Několikrát jsem vybral možnost, kterou Thoton následně obrátil totálně naruby, sem tam se otázka na poslední chvíli změní, občas prostě nestihnu zvážit všechny možnosti. A z dialogů tady opravdu vyplývají všechny ty choices & consequences srandy, což z toho dělá v pravdě kardinální průs-r. Prakticky nemáte úplnou kontrolu nad vaším postupem hrou, protože si nikdy nebudete jistí co ten blb Thorton nakonec doopravdy řekne. Obsahově jsou... jak kdy. Někdy humor pobaví a všechno je ok, někdy je to celé takové trapné, někdy postavy dostanou průjem vzletných frází. Thorton je každopádně blbeček. Dá se na něj zvyknout, ale jeho průpovídky obvykle opravdu nebývají zrovna cool.
Příběh není špatný. Usuzuju tak z toho, že ačkoliv tohle je přesně ten setting který mě vůbec nezajímá, mě hraní celkem drželo. Na druhou stranu jsem často nebyl tak docela v obraze. Tvůrci patrně imho dost naivně spoléhají na to, že budu nadšeně číst každé info o každém panákovi nebo organizaci, které se mi do stane pod ruku - Mass Effect měl alespoň dost slušnosti podobné informace zároveň namluvit (a hlavně jsem je nikdy nepotřeboval, abych chápal co se děje a kdo je kdo), každopádně takhle by to v roce 2010 vážně fungovat nemělo. Co ocením jsou choices and consequences - na hře je opravdu znát, že "vaše" (viz dialogy) rozhodnutí hodně ovlivní budoucí dění. Není to tak hardcore jak jsem z některých ohlasů čekal, ale nenapadá mě teď hra, které by byla po téhle stránce promakanější.
Graficky je hra očividně zastaralá, ale dá se. Hudba je určitě nad průměrem. Při ovládání myší se kamera ráda škube a občas vás otočí o 180°, což mě párkrát stálo situaci. Co mě taky štvalo a imho dost ošklivě nahlodává stealth přístup, je nahrávání pozic: ad1 loading trvá vždycky absurdně dlouho - při snaze chránit rusáka jsem viděl loading screen víc než nepřítele, ad2 stealth & žádný quicksave = blbost, ad3 "Tak tohle mi nevyšlo, jak daleko za mnou je asi poslední checkpoint?" ...loading... "Začátek mise?! FFFFUUUU-"
No. Nakonec z toho vylezlo celkem slušné akční rpgčko. Propracovanost následků vašich rozhodnutí celkem spolehlivě kompenzuje pytel všemožných nedodělků a kiksů, příběh jde tak trochu mimo mě a úroveň dialogů mě taky bůhvíjak neohromila. Takže asi tak. Dal bych tomu snad i slabších 80, ale první setkání se hrou bylo dost traumatizující, takže 75.
Demon Gaze