První poznání se s Baldur's Gate u mě proběhlo v časopise Level, kde na tuhle hru vyšel návod. Tenkrát jsem to ještě hltal tak, že jsem ten časopis četl vždy celý i věci, které mi v podstatě neměly co dát, takže jsem nevynechal ani ten návod. Připadalo mi to divné - "jdi tam a tam, popovíedej si s tímhle a tímhle, vem si od něj tohle a tohle, dones to tomu a tomu" ...
Po nějaké době mi jeden kamarád půjčil dvě hry. Diablo 2 a Baldur's Gate 2 s tím, ať to zkusím a vyberu si, co mě bude bavit víc. Jakožto fanoušek DrD a i díky vzpomínce na ten návod z Levelu jsem jako první nainstaloval BG2, hra vypadala zajímavě, ale moc jsem nechápal herní principy, angličitna také pokulhávala a celkově jsem se v tom topil. A tak jsem začal hrát Diablo 2, ale to je trochu jiná kapitola. Opět po nějaké době jsem si někde všiml inzerátu, kde nabízeli Baldur's Gate 1 v češtině za 199,-, byl k tomu dokonce i papírový návod. Tak jsem si to koupil s tím, že mě to třeba chytne.
Chytlo a to zatraceně dost.
Baldur's Gate bylo mé první pořádné setkání s izometrickým RPG na PC, vím, že v té doby už byl na světě také všemi zbožňovaný Fallout, ale stejně, jak moc mám rád středověk a fantasy, tak tak moc zase nemusím postapo a sci-fi. Vytvořil jsem si postavu přesně podle své představy (v live i PC RPG většinou hraju mága) a pustil se do hry. Popisovat děj tady nebudu, za prvé by to bylo na moc dlouho, az druhé to nikoho stejně nezajímá a ty, které ano a nehráli, tak ať si to zahrajou a za třetí bych musel spoilerovat. Někomu přijde příběh v BG jako klasické klišé, možná i je, ale je ta zatraceně dobře udělané klišé, které mě udrželo v napětí po celou dobu, během hraní se u mě ani jednou nedostavil pocit, že by mě hra nebavila a hrál jsem jen ze setrvačnosti. Kromě úkolů spojených hlavní dějovou linií je přitomna i spousta těch vedlejších, které jsou udělané také zajímavě. Dojem žijícího světa, kde se něco děje i bez hráče tam prostě je.
Ve většině RPG začíná hlavní postava úplně od nuly a postupem času se vypracovává, i hráč má radost z toho, jak se jeho postava vyvíjí a z neškodného nekňuby se skoro před očima mění v udatného hrdinu, který zachrání svět. Proč tohle píšu? Protože každý srovnává BG s BG2 a ani já se tomu nemůžu vyhnout. BG mám radši. Právě z toho důvodu, že si můžu postavu vypiplat od nuly, v BG2 mi tak trochu chyběla ta radost z těžkého začátku. Jasně chybí tu meče +5, mega kouzla a další epické záležitosti, ale právě v tomhle vidím to kouzlo prvního dílu. Je tak nějak krásně ještě celkem "obyčejný".
Baldurova Brána byla první, potom přišli další, ale král dál neochvějně sedí na svém trůnu a když si nasadí korunu v podobě datadisku Tales of the Sword Coast tak široko daleko není vidět nikoho, kdo by měl šanci u mě sesadit.
Po nějaké době mi jeden kamarád půjčil dvě hry. Diablo 2 a Baldur's Gate 2 s tím, ať to zkusím a vyberu si, co mě bude bavit víc. Jakožto fanoušek DrD a i díky vzpomínce na ten návod z Levelu jsem jako první nainstaloval BG2, hra vypadala zajímavě, ale moc jsem nechápal herní principy, angličitna také pokulhávala a celkově jsem se v tom topil. A tak jsem začal hrát Diablo 2, ale to je trochu jiná kapitola. Opět po nějaké době jsem si někde všiml inzerátu, kde nabízeli Baldur's Gate 1 v češtině za 199,-, byl k tomu dokonce i papírový návod. Tak jsem si to koupil s tím, že mě to třeba chytne.
Chytlo a to zatraceně dost.
Baldur's Gate bylo mé první pořádné setkání s izometrickým RPG na PC, vím, že v té doby už byl na světě také všemi zbožňovaný Fallout, ale stejně, jak moc mám rád středověk a fantasy, tak tak moc zase nemusím postapo a sci-fi. Vytvořil jsem si postavu přesně podle své představy (v live i PC RPG většinou hraju mága) a pustil se do hry. Popisovat děj tady nebudu, za prvé by to bylo na moc dlouho, az druhé to nikoho stejně nezajímá a ty, které ano a nehráli, tak ať si to zahrajou a za třetí bych musel spoilerovat. Někomu přijde příběh v BG jako klasické klišé, možná i je, ale je ta zatraceně dobře udělané klišé, které mě udrželo v napětí po celou dobu, během hraní se u mě ani jednou nedostavil pocit, že by mě hra nebavila a hrál jsem jen ze setrvačnosti. Kromě úkolů spojených hlavní dějovou linií je přitomna i spousta těch vedlejších, které jsou udělané také zajímavě. Dojem žijícího světa, kde se něco děje i bez hráče tam prostě je.
Ve většině RPG začíná hlavní postava úplně od nuly a postupem času se vypracovává, i hráč má radost z toho, jak se jeho postava vyvíjí a z neškodného nekňuby se skoro před očima mění v udatného hrdinu, který zachrání svět. Proč tohle píšu? Protože každý srovnává BG s BG2 a ani já se tomu nemůžu vyhnout. BG mám radši. Právě z toho důvodu, že si můžu postavu vypiplat od nuly, v BG2 mi tak trochu chyběla ta radost z těžkého začátku. Jasně chybí tu meče +5, mega kouzla a další epické záležitosti, ale právě v tomhle vidím to kouzlo prvního dílu. Je tak nějak krásně ještě celkem "obyčejný".
Baldurova Brána byla první, potom přišli další, ale král dál neochvějně sedí na svém trůnu a když si nasadí korunu v podobě datadisku Tales of the Sword Coast tak široko daleko není vidět nikoho, kdo by měl šanci u mě sesadit.
Pro: Příběh, krásná grafika, dlouhá hrací doba, vývoj postavy, parťáci, povedné lokace, zajímavé úkoly, po instalaci TotSC to je geniální
Proti: Dnes asi rozlišení 640*480 (jsou na to patche), klidně mohl být větší exp limit