Nádhera. Prostě nádhera. Takhle milé překvapení jsem nezažil, ani nepamatuju. Když říkali „AC2 strká první díl ve všem do kapsy, je tam toho hafo novýho, tamto už tu není, prostě je to boží!“, s nedůvěrou jsem jen odvracel zrak a při matném vzpomínání na zážitky z prvního dílu si říkal, že to přece není možný, ten druhej díl nemůže být do tak šílený míry v podstatě jiná hra. Leč zmýlil jsem se, a už dlouho jsem za vlastní omyl nebyl tak rád.

Nicméně, hezky od začátku. Na AC1 jsem se těšil jako malej Jarda od prvního screenshotu, který jsem viděl. S příchodem prvního videa mé očekávání nekontrolovatelně vzrostlo. Když jsem hru prvně začal hrát, cítil jsem se báječně. Říkal jsem si, že po dlouhé době hraju řádně promakanou hru, že mé očekávání se naplnilo. Jenomže…ten extrémní, nesnesitelný stereotyp na sebe nenechal dlouho čekat. Právě kvůli němu, a taky kvůli té skutečnosti, že mi všechna tamní města přišla až příšerně podobná sobě navzájem, jsem to ani ne v půli cesty vzdal. Po čase jsem AC1 dal druhou šanci, jen abych to vzdal ještě mnohem dřív.

Není tedy divu, že AC2 jsem nedůvěřoval téměř vůbec, nicméně s potěšením sobě vlastním musím říct, že mi patřičně nakopal prdel. AC2 totiž vzal všechno, co stálo v AC1 za hovno, a vyhodil to, nahradil to něčím mnohem lepším, nebo to jen upravil do daleko líbeznější formy. Tak třeba architektura měst – výrazný improvement, tentokrát jsem opravdu dokázal všechna města od sebe navzájem hladce odlišit, každé město má svůj vlastní unikátní feeling, své výrazné rysy, svou velkou jedinečnou budovu…snad jen škoda těch civilních obyvatel, kteří jsou všude stejní. Ale to bych přece jenom puntičkařil. Příběh je daleko zajímavější. Délka těch zbytečných tlachání po zabití důležitých jedinců se nepatrně zkrátila ze dvou minut na pár sekund. Pryč jsou ty návraty do budoucnosti, při nichž jsem musel akorát jít do postele, trochu si zchrupnout, a pak šupky dupky zpátky do animusu (což byla jedna z nejzbytečnějších povinných herních aktivit, jakou jsem kdy zažil). Jistě, i tady návraty jsou, ale napočítal bych je na prstech půlky jedné ruky, a tentokrát se při nich dokonce odehrává nějaká ta akce, takže se nedá říct, že by prudily. Pak je tu ten ultra jednoduchý upgrade systém, přímo spojený s pohodlným nakupováním. To celkově je vůbec nejlepší novinkou v této hře, a má jen jediný zádrhel – když si nakoupíte více zbraní stejné kategorie stejné velikosti, nemůžete je nosit všechny najednou a libovolně je vyměňovat, nýbrž musíte až do strýčkova bejváku, kde se případně můžete i převléct. Jinak, celkově jsou všechny nové serepetičky fakt cool – akorát pro otrávenou vysouvací čepel jsem nějak nenacházel využití. Mám pocit, že šplhání je rychlejší, protože Ezio je hbitější a šikovnější. Ezio, když jsem ho tak nenápadně nakousl, je mimo jiné mnohem sympatičtější, než Altair, páč působí mnohem realističtějším dojmem, což se dá říct o VŠECH postavách ve hře.

Pak už to jsou samé maličkosti. Je v tom voda, kterou můžete plavat. Miluju plavání. Pravda, zamrzí, že široko daleko je Ezio jediný člověk, co umí plavat, ale dá se to přehlídnout. Taky si zalítáte nad Benátkami. Přátelíte se s Leonardem Da Vinci! Ale, co je nejdůležitější, AC2 zkrátka po celou dobu hraní nepřestane bavit. Jsem v tom až po uši. Nejvíc bych si teď přál, aby byla příběhová linka o pár hodin delší, ačkoliv celkově hra zabaví na hodně dlouho (pakliže mluvíme o 100% dokončení).

Nezbývá, než se zamyslet, co téhle hře ještě chybí k dokonalosti. Multiplayer…a, no jistě, ten tu bude již brzy! :)