Čekání na první Bioshock bylo doprovázeno nebývalým nadšením s každým dalším screenshotem a zprávou. Ta hra mě přitahovala..Její první zahrání pochopitelně v tomto sledu předcházejících zkušeností, bylo nadmíru zábavné. Bioshock bavil svou atmosférou, vynikající neotřelou myšlenkou a designovým zpracováním. Bavil mě však pouze do poloviny, kdy mě začala vlezle nahlodávat myšlenka, že je to sakra pořád trochu dokola, že nové nápady snad zůstaly zatopené za zavřenými dveřmi kapitoly zvané "čtvrtina hry", a že slavný Bioshock v zásadě vaří pouze z relativně slušného příběhu..Dohrání tak bylo spíš usilovnou setrvačnou snahou a závěrečný dojem byl logicky rozporuplným. I tak na Bioshock ale vzpomínám v dobrém, především kvůli jeho fantastickému námětu a díky kulisám a zvuku i dobře podchycené atmosféře.

Čekání na Bioshock 2, již tak intenzivní nebylo. Jakoby mě zkušenost s jedničkou natolik zasytila, že screeny nápadně podobné prvnímu dílu mi jednoduše ke stejně heroickému očekávání již nestačí. Bioshock 2 vypadal jako datadisk, opět preview zprávy k námětem-zajímavé hře, jenže v zásadě naprosto identicky, beze změn a s vábničkou již ne samotného v prvním díle ještě originálního prostředí, ale pouhého protivníka v něm - big sister. Tak nějak jsem hru přecházel a dopřál si z ní pouze dva trailery, začal jsem se těšit až po odsunutí termínu vydání, kvůli vylepšení hry, což takříkajíc zapláclo tu podivnou pachuť potencionální touhy autorů, vytřískat z nás akorát peníze za nastavovanou kaši. Bioshock 2 jsem si nakonec ochotně koupil velmi krátce po jeho vydání a velmi brzy jsem ho i rozehrál.

A dnes je po všem. Bioshock 2 byl pokořen, zbyly pouze dojmy..Nechci se zabírat popisem hry, popisem příběhu a možností, chci zmínit pouze dva dojmy, které převládají po dohrání a z nichž jeden, o něco více. Rapture je především skutečně působivé město s omračující atmosférou podmořského svéta, ve kterém se to bohužel celé trochu zvrtlo a z utopické idilky se stalo zrůdné peklo a teror. Z tohoto atmosférického dojmu těžil podle mého především první díl a nejinak je tomu i zde. Je nám předkládána stejná nezapomenutelná atmosféra, doslova druhý výlet do světa, jenž by měl být zapsán v herní historii zlatým písmem. Bioshock 2 je koktejlem zážitku v koncepci a přitom kvalitní akcí a s dobrým příběhem. A to mu nikdo nesebere.

Druhá strana mince však vypovídá tak trošku hnidopišstvím a postupně vratkým balancem mezi odpovídajícímu naplnění geniální koncepce nebo pouze pro hráče - rádoby iluzí v naplnění:-). Ač Bioshock 2 předkládá sic v opotřebovanější grafice zajímavé scény zajímavého stylu se zajímavou hudbou, nějak mám po dohrání silný pocit, že Bioshock 2 svůj koncept naplńuje pouze těmito prvky a na každém kroku přítomnými páskami, které opakovaným přehráváním vypráví příběh. Kde je však potom větší hloubka, větší nápaditost misí, větší interaktivita, větší prokreslení postav..Jakoby pod slupkou onoho uvěření, zbyla nakonec opravdu spíše ta iluze. Jakoby zbyl fakt, že Bioshock 2 stejně jako první díl, je znovu pouhou mechanickou lineární stereotypní střílečkou, která tu byla k vidění tisíckrát a kde, musím říct vážně hořce, pocit nad neustálým prostým střílením a sbíráním pásek nakonec převládá nad tou fantastickou doměnkou, kde že to vlastně hraji..

A právě takto se nakonec ohlížím na druhý díl Bioshocku, jenž sice oproti prvnímu dílu usiluje o několik nových zajímavých prvků v samotném hraní, ale předkládá je v celé délce hry opět stereotypně a opět neměnně, což je podruhé, v mém případě příliš okaté. A je to škoda. Představa, že by něco podobného udělal tvůrce Half-Life, že by on měl k dispozici koncept světa Bioshocku, myslím, že by z něho dokázal vytěžit daleko víc a dal by světu to, co si Bioshock žádá...Větší hloubku, nelinearitu a silnější prožitek ze scény obsahem v samotném hraní..