Singularity, hra na první pohled tvářící se jako nepřímé pokračování Bioshocku. Všechno tomu nasvědčuje. Grafika (ta je ale horší), zvuk (ten je nedynamickej při výstřelu), podobný lokace, vidiny (duchové z minulosti) a vůbec styl, kterym je nám hra servírovaná. Bioshock ale neni jedinou hrou, ze který byly čerpaný nápady. Nabízí se například Half-Life (tam je jedna situace úplně stejná), Dead Space (možnost nechat si odtajnit správnou cestu), TimeShift (hrátky s časem) nebo Cryostatis (flashbacky do minulosti. Ale zatim co v Cryostatis je to vážně jen flashback u Singularity je to skutečnost).

Samotnej začátek hry mi připomínal dokonce Call of Duty (let v helikoptéře + graficky totožný postavy), všechno se ale rychle semele a vy se ocitáte na ostrově, kde ruští vědci vyvíjeli cosi. Prvních několik minut (asi tak hodina a půl hraní) jsem si myslel, že hraju jinou hru (k Singularity jsem se dostal náhodou a věděl jsem o tom jen to, že bych měl mít super rukavici. Ta ale pořád ne a ne přijít). Ovšem ve chvíli, co byla rukavice efektně přidělána na mojí levou paži nastala úplně jiná a dynamicky odlišná hra (funkce rukavice jsou výborný. Jejich popis je v popisu hry), která svym neústupnym tempem sráží na kolena v jednom kuse (akce je někdy ale trochu nudná). Potěší i upgreat zbraní, schopností ruky nebo vaší postavy (např. větší zdraví). Atmosféra za doprovodu parádního hudebního doprovodu je výborná. Bohužel se ale nemůžu zbavit pocitu, že se jedná spíš o "béčkovou" záležitost, než o strhující a příběhově vyladěnou akci typu BioShock (několik strhujících momentů hra ovšem nabízí + výbornej konec, respektive tři konce a až na jeden všechny pěkný).

Singularity je zkrátka směs toho nejlepšího, co jsem v poslední době hrál, ale nevyužívá plně svýho potenciálu díky čemuž se stává poměrně béčkovou řežbou s ne tak skvělou grafikou (efekty jsou výborný). Každopádně ale stojí za zahrání, který slušně pobaví.