Starého Wolfenstein 3D jsem kdysi hrával poměrně intenzivně a s radostí. Německé "Alles klar?" mě vždycky dokázalo nabudit k dalšímu kosení příslušníků armády, která pod vedením nemocného Hitlera chtěla lidstvo nadobro zbavit důstojnosti, respektování náboženské a národnostní diverzity, slušného chování a humanismu. Tentokrát se ale do hry o moc nad světem zapojí také okultní vědátóři, kteří na svět přivolají celou řadu nemrtvých potvor. Tím se akce dost výrazně oživuje a liší od předchozího dobrodružství. A musím říct, že je to jedině k dobru věci.

Zbraňový arzenál se rozrostl o veliké množství olovo metajících zbraní a neskončil jen u nich. Narazíte také na experimentální kousky, které jsem ale popravdě řečeno příliš často nepoužíval (až na úplný závěr hry.) V klidu jsem si vystačil s běžným tichým německým samopalem, nebo se speciální útočnou puškou. Výbušniny či granáty prakticky není nutné používat, ale rozhodně v některých hektičtějších situacích přišly vhod. Dost mě překvapila obtížnost, která i na nejnižší úroveň nedovoluje delší hraní bez mého oblíbeného quick save. Stačí, když jsem se dostal do obklíčení 3 nepřátel a během 5 vteřin bylo po mě. Zdraví zde klesá rychleji, než hladina piva ve sklenici zdatného pijáka. Naštěstí s lékárničkami se v hradu Wolfenstein a jeho blízkém okolí nešetřilo.

Souboje s bossy se nesou v duchu "vystřílej všechny náboje co máš a modli se", což úplně není šálek mého čaje. O 3 roky starší kolega Half-Life se takto primitivně nehraje a hlavně příběh podává s mnohem větší grácií. Právě vyprávění příběhu, prakticky neustálé střílení bez větší hloubky a průměrné souboje s bossy dělají z Návratu do hradu Wolfenstein sice kvalitní zábavu, ale nic novátorského či dosud neviděného se ve hře neobjuve. I tak je to ale střílečka, kterou by si žádný fanda kosení vojáků s hákovým křížem na hrudi neměl nechat ujít.