Drahně let tomu už je, co jsem chodil k mému hodnému kamarádovi hrát oba díly Street Roda. Stejně tak jako nechápal kamarád, co mě na tom baví, dnes moc nechápu já. Po těch letech už je vizuální tuning součástí každé druhé závodní hry, ale tehdá... Tehdá mi Street Rod přišel neskutečně originální a propracovaný. Řada nádherných vozů připravených nechat se pitvat až do morku motoru. Šroubek po šroubku, skutečně, na vlastní myš!

Bavil mě hlavně začátek, šmejdění inzercí pro ty nejvhodnější součástky a vylepšování svého prvního vraku. Časem už to není ono, vozy v garáži se začnou množit velkou rychlostí, hráč smontuje nejvýkonnější auťák a na neúprosném kalendáři se blíží konec hry. Bohužel zde se dostávám k jediné větší výtce, pro mě byl souboj s Kingem nad moje možnosti (na rozdíl od jedničky). Nic mi nebylo platné, že jsem měl Drag a Aquadukt natrénovaný, druhá trať byla až moc krkolomná a zde jsem vždy vyhořel.

Samotné závodění už taková bomba není, ale jde o rychlé jízdy, takže to tak nevadí.