S Fahrenheitem jsem se poprvé setkal tuším na PS2, kdy se mi dostalo do ruky demo, které bylo přiloženo u časopisu OSP2, který jsem občas kupoval. Pamatuji si jen, že bylo velice krátké a já jsem si tenkrát hodně dlouho nevěděl rady s jeho ovládáním. Po několika letech jsem Fahrenheit objevil jako přílohu u Levelu, nebo Score a tak jsem si řekl, že to tedy zkusím.

Hned na začátek musím podotknout, že rozhodně nelituji. "Historie" se ale přece jen nakonec opakovala a já si opět nevěděl rady s ovládáním, tak jsem si chtě, nechtě musel spustit tutorial, abych se poučil. Ihned na začátku tutoriálu mne překvapilo jeho podání a zpracování, jelikož vás tutoriálem provází samotný tvůrce hry (samozřejmě v "kreslené" podobě). Ihned po tutoriálu jsem se tedy vrhl na první kapitolu.

Hra mne po pár minutách velice překvapila svou atmosférou a já měl pocit, že si ná svém počítači v podstatě hraji film. Toto vše bylo doprovázeno skvělou hudbou, dobře propracovanými dialogy, dabingem a solidní grafikou.

Abych zde ale jen nechválil, tak snad jedinou věcí, která mi vadila a byla zde již zmíněna byly otravné a hlavně ze začátku dost složité minihry, ve kterých musíte mačkat směrové klávesy a číslice (respektive "jen" 2,4,6,8).