Ještě nedávno jsem občas zálibně koukal na krabici od Gothicu vystavenou u mě v pokoji na skříni. Krabici jsem už sice sundal, ale vzpomínky na tuhle hru už mi asi nikdo z hlavy nevymaže.

Gothic bylo mé první pořádné 3rd person RPG a musím se přiznat, že málokterý herní svět mi hned od začátku tak moc učaroval a vtáhnul do sebe tak intenzivně jako právě svět Gothicu. Tenhle svět byl uvěřitelný na první pohled krásný, ale při bližším pohledu dost prohnilý, se svými vlastními krutými pravidly. Plně zde platilo staré přísloví, že pomocnou ruku najde člověk vždycky na konci své paže, i když se během hraní našlo i pár postav, které neměly v úmyslu hlavního hrdinu v lepším případě okrást a v tom horším rovnou zabít. A tak ačkoliv byly moje první krůčky byly trochu rozpačité - ovládání, na které si musel člověk zvyknout, grafika která byla víceméně reálná, ale měla v sobě i jisté prvky zjednodušení - tak jse to vše překonal a odměnou mi byl zážitek, který se v budoucnu už málokdy opakoval.

V téhle hře není hlavně na začátku skoro nic zadarmo a i ty největší maličkosti je nutné si urvat, každý špatý krok mimo cestu může znamenat smrt. A tenhle stav vydrží hodně dlouho, v podstatě až v hodně pokročilé fázi hry se může dostavovat trochu takový ten hrdniský pocit "já jsem tady nejlepší". Nic pro zhýčkané hráče, kteří jsou zvyklí, že vše jde samo, o to větší výzva pro ty ostatní.

V podstatě jsem o hře skoro nic neřekl a to bylo i úmyslem, lepší než o tom číst je prožít to na vlastní "kůži", takže překousněte trochu zastaralejší vzhled a zahrajte si to, hra, která defakto vytvořila svůj vlastní žánr si to určitě zaslouží.