Vysledne hodnoceni, ktere Companions of Xanth davam, muze byt trochu zkreslujici, i kdyz je rozhodne naprumerne. Xanth je totiz stejne jako ostatni adventury od Legend Entertainment skvela hra a rukopis tvurcu je na ni jasne patrny. Opet je zde velmi zajimavy pribeh podle zname knizni predlohy, inteligentni humor, ktery me narozdil od jinych adventur opravdu rozesmeje a v neposledni rade i tak trochu hardcore pristup a vysoka, ale ferova obtiznost. Jeste v polovine hry jsem nemel zadne pochybnosti o tom, ze by se Xanth nemel dostat na psychologickou hranici 80%, znacici opravdovou herni udalost. Tak v cem je problem?
Tim je samotny zaver, ktery je absolutne neuspokojujici, neni v nem zadne vysvetleni prechozich udalosti, ani motivaci postav (zejmena Nada Naga) a po dohrani hry jsem mel podobny pocit jako u Dreamfallu, abych jej priblizil mladsim hracum adventur. Tyto hry navic spojuje i fakt planovaneho a nezrealizovaneho pokracovani, autori tedy v obou pripadech zustali u tajemneho a nicnerikajiciho outra, aby si nevystrileli munici do budoucna, ktere ale zadne nebylo a nebude. Po dohrani jsem se marne shanel po nejakych dovysvetlujicich informacich, zaver je pry znacne odlisny i od knihy "Deamons don`t dream" (v cestine nikdy nevysla), kterou bych si jednou rad precetl, protoze story a svet Xanth je hodne originalni a zajimavy.
Krome zakonceni CoX uz v podstate nema velke slabiny. Hra je jako ostatni projekty od Legendu hodne originalni a styl zpracovani je zcela odlisny od konkurence. Ovladani je konecne pouze mysi a ja osobne jsem si ho spolecne s vyhledem z prvni osoby hodne oblibil. Hre jednoznecne prospela CD verze, ktera obsahuje prekvapive kvalitni voice acting (na ten si hodne potrpim) a caste a vcelku slusne animace. Rozsah hry je tak akorat, rozhodne se nejedna o gigantickou zalezitost typu The Longest Journey. Obtiznost neni nijak extremne vysoka (i kdyz je tu par hodne zakysovych mist), CoX stoji nekde mezi jednoduchym Mission Critical a brutalnim Callahan`s Crosstime Saloonem. Nektera reseni situaci souvisi s ruznymi slovnimi hrickami a stejne jako dalsi adventury od Legendu CoX nema smysl hrat pro toho, kdo neumi opravdu dobre anglicky. Pokud ma nekdo pocit, ze jsou 2d radobyhumorne point`t click adventury nuda (tak jako ja), ma rad fantasy, umi anglicky a neboji se trochu jineho pristupu k zanru, mohl by ho CoX bavit.
Tim je samotny zaver, ktery je absolutne neuspokojujici, neni v nem zadne vysvetleni prechozich udalosti, ani motivaci postav (zejmena Nada Naga) a po dohrani hry jsem mel podobny pocit jako u Dreamfallu, abych jej priblizil mladsim hracum adventur. Tyto hry navic spojuje i fakt planovaneho a nezrealizovaneho pokracovani, autori tedy v obou pripadech zustali u tajemneho a nicnerikajiciho outra, aby si nevystrileli munici do budoucna, ktere ale zadne nebylo a nebude. Po dohrani jsem se marne shanel po nejakych dovysvetlujicich informacich, zaver je pry znacne odlisny i od knihy "Deamons don`t dream" (v cestine nikdy nevysla), kterou bych si jednou rad precetl, protoze story a svet Xanth je hodne originalni a zajimavy.
Krome zakonceni CoX uz v podstate nema velke slabiny. Hra je jako ostatni projekty od Legendu hodne originalni a styl zpracovani je zcela odlisny od konkurence. Ovladani je konecne pouze mysi a ja osobne jsem si ho spolecne s vyhledem z prvni osoby hodne oblibil. Hre jednoznecne prospela CD verze, ktera obsahuje prekvapive kvalitni voice acting (na ten si hodne potrpim) a caste a vcelku slusne animace. Rozsah hry je tak akorat, rozhodne se nejedna o gigantickou zalezitost typu The Longest Journey. Obtiznost neni nijak extremne vysoka (i kdyz je tu par hodne zakysovych mist), CoX stoji nekde mezi jednoduchym Mission Critical a brutalnim Callahan`s Crosstime Saloonem. Nektera reseni situaci souvisi s ruznymi slovnimi hrickami a stejne jako dalsi adventury od Legendu CoX nema smysl hrat pro toho, kdo neumi opravdu dobre anglicky. Pokud ma nekdo pocit, ze jsou 2d radobyhumorne point`t click adventury nuda (tak jako ja), ma rad fantasy, umi anglicky a neboji se trochu jineho pristupu k zanru, mohl by ho CoX bavit.
Pro: legendacky styl, originalita, pribeh, dabing
Proti: zaver, par zakysu jsou opravdove nechytacky