StarCraft 2: Wings of Liberty ukázal pravé mistrovství lidí z Blizzardu. Už dlouho dobu se mi nestalo, že bych si ke hře sednul odpoledne a vypínal ji ve čtyři hodiny ráno, abych ji hned po probuzení znovu zapnul.

Co za to mohlo? Inu, Blizzard - vymačkání etanolu hratelnosti RTS se totiž povedlo dokonale. V kampani určitě oceníte nápadité mise, kdy téměř každá obsahuje něco, co nabourává klasickou hratelnost RTS a zdvihá ji na vyšší úroveň. Stejně tak si zde poprvé všimnete vyváženosti jednotlivých ras a důrazu na používání speciálních schopností jednotek.

Dílo zkázy pak dokonají challanges, které vás připraví na první bitvy v multiplayeru, a vy nakonec podlehnete a k BattleNetu se připojíte, abyste si s kamarády nebo i úplně neznámými zahráli jednu bitvu. A je nutné říct, že nezůstane pouze u ní. MP totiž žije z již zmíněné unikátnosti jednotek a naučit se je správně používat vyžaduje hodně cviku. Odměna je ale více než sladká a musím říct, že hektické klikání je pak více než zábavné.

Čistě SP hráči pak ocení i příběh prošpikovaný popkulturními narážkami, stejně jako se mohou dosytosti nabažit unikátních jednotek Terranů, jež byly v rámci vyváženosti MP vyškrtnuty. Ruku v ruce s jednotkami pak jde i výzkum odemykající další unikátní upgrady, nebo vylepšování stávajících technologií za herní peníze - zde bych měl asi jedinou podstatnější výtku k tomu, že napoprvé hráč moc netuší, kterým směrem by se měl jeho výzkum ubírat a jaký herní styl mu nejvíce sedí.

Co se týče grafiky nemohu mít výraznějších výhrad - detailnost prostředí je maniakální a z každého světa dýchá odlišná atmosféra. Jediné, co by mohlo vadit, je možná až příliš naddimenzované User Interface, na které si ale poměrně brzy zvyknete.

StarCraft 2: WoL se doopravdy extrémně povedlo, přineslo spoustu změn oproti prvnímu dílu, ale ponechalo základní prvky, díky nimž se jednalo o tak dobrou hru. StarCraft 2 je tak vybroušeným klenotem, který by neměl nikdo minout - myslím, že i nepříliš nadšený hráč RTS si v něm najde to své.