Sere pes jakýkoliv slovíčkaření. Sere pes sáhodlouhý texty, který by se daly psát. Sere pes jakoukoliv snahu napsat něco duchaplnýho. Především ale sere pes tuhle hru.
A proč? Protože je to multiplayerová hra, kterou nikdo nehraje. Tudíž, když už to člověk chce hrát, musí se spokojit se singleplayerem, který je k uzoufání nudnej a chudej, absolutně nezábavnej, rekordně stereotypní, a taky Limbovsky krátkej. Když už to člověk dohraje, není to z principu. Není to ze zvědavosti. Zcela určitě to není kvůli zábavě. Nakonec tedy asi zbývá teorie zabíjení času, kdy je na tom člověk fakt tak neskutečně mizerně, že zkysne s tímhle.

Nemá cenu vypisovat jednotlivé herní módy, protože jsou všechny naprosto dokonale identické. Pakliže se mezi nimi nějaký zatoulaný rozdíl najde, tak jen kosmetický. Intro, byť amatérský, má poutavý charakter, a právě jím mě tahle hra nachytala. Demoverze byla chytrá jak sviňa, páč nabídla zhruba deset minut pobíhání po té nejlepší lokaci ve hře. Takže si člověk řekl, že hra má dobré oblasti, a zároveň to hrál tak krátce, že ho to nezačlo nudit. A pak hle - všecky ostatní lokace na hovno, a po pouhých deseti dalších minutách vyplouvá na povrch pravá nátura hry.

The Club by neobstál ani na freeware scéně. I kdybych to v temném zákoutí mýho pokoje zpotvořil úplně sám a pak to dal zahrát mým nejbližším, poslali by mě s tím do řiti a nařídili mi, ať s tvorbou her okamžitě skončím, protože to prostě neumím. Protože takhle se hry nedělají. Možná jsem moc tvrdej, ale...nezrobíš nic.