Plné hodnocení jsem ještě žádné hře, co jsem na DH, neudělil. Nepřekvapilo mě ale, že je právě získala hra Gabriel Knight II. Reálný podklad pro příběh s příměsí fikce je ta nejlepší kombinace jakou tvůrci mohli použít. Pro mě donedávna relativně neznámé téma Ludvíka II. Bavorského, ztracené Wagnerovy opery a černého vlka, je natolik zajímavé, že příběh působí natolik reálně, že někdy je těžké rozlišit, co se doopravdy stalo v Bavorsku minulého a předminulého století.

Jak se těžko rozehrávají adventury od Sierra, tak o to větší zážitek a výsledný dojem nabízejí. Přesný opak většiny her od LucasArts. Jelikož GK2 není běžná point and click adventura ale interaktivní film, je důležité, aby vybraní herci byli charismatičtí a dokázali příběh prodat. A to se dokonale povedlo především u barona Von Glowera, který uvede Gabriela do loveckého klubu na konci první kapitoly, aby děj během dalších pěti aktů mohl pomalu stoupat a nechávat tak hráče napnutého. Nehraje pouze za samotného Gabriela Knighta, který představuje přímý a riskantní postup ale i sympatickou asiatku Grace, která se pro změnu soustředí na vyhledávání informací pro posledního z rodu Ritterů, schattenjaegra Gabriela.

Ačkoliv mají FMV advenury převážně špatnou pověst, tak pokračování Gabriel Knight: Sins of the Fathers dokáže ze svého žánru těžit maximum a výsledek tak nepůsobí, jako kostra minimální interaktivity která je obalena nekvalitními videi (od Night Trap po Point of View). Zde vše působí profesionálně, ať už se jedná o hrané scény, vyfocené a velmi kvalitně upravené pozadí scén a i hudbu, která zahrnuje některé motivy skladatele Richarda Wagnera v režii Roberta Holmese (např. Epilogue). A ta si jistě zaslouží zvláštní zmínku, je skvělá a ještě lépe se hodí do samostatné hry. Například výsledná atmosféra na zámku Neuschwanstein je jedna z nejlepších co jsem u videoher viděl.

Na rozhovorech s vedlejšími postavami je vidět, že Jane Jansen je na správném místě. Jsou zajímavé, a pokud se dostanete hlouběji do příběhu, budete je všechny s radostí číst stejně jako doprovodné materiály a knihy, z většiny předčítané aktéry. Ovládání je oproti minulému dílu bezproblémové a na vše postačí jediný typ kurzoru - přesto není nijak ublíženo obtížnosti. Jedna z mála věcí, která měla být více rozpracována je rekordér a s ním spojené nahrávání rozhovorů a následné jejich skládání a rozkládání. Bylo využito jen dvakrát za celou hru, což při potenciálu na možné úkoly je málo.

Proč plný počet bodů? Všechno do sebe zapadá a jako celek je GK2 bezchybným dílem a ideální, doposavad nepřekonanou, podobou adventury jako žánru. Druhá strana mince je však ta, že hra není pro každého a chce po hráči přístup na svá pravidla. Pro ty, co vytrvají, je ale připraven nezapomenutelný herní zážitek, který prakticky nemá ve svém žánru konukrence.