Hodnocení jsem této hře dal velice vysoké, ale i přesto musím přiznat, že pro mne byla docela zklamáním.

Problém nebyl rozhodně po herní stránce, která je opravdu fajnová. Nejde totiž o úplně klasický přístup k adventuření. Hráč má i nějaké ty staty a řeší součástky, a dokonce i reálně disponuje svými orgány, které může jako přivýdělek prodávat místnímu chirurgovi výměnou za lacinné náhrady, což je celkem zajímavý přeskok normálního inventorního přístupu (který v 89 nebyl ještě úplně ustanoven, ale budiž). Po téhle stránce si s tím tedy autoři docela hráli a to já obvykle ocením, i pokud vše nešlape přesně jak asi chtěli (což tenhle případ zrovna ani není, nebo si už zpětně nic špatného nevybavuji).

Co mě ale skutečně mrzelo bylo to, že se při psaní neubránili tehdejšímu dominantnímu trendu humorných adventur a udělali ze settingu tak trochu frašku. Já nevím, možná jsem neprohlédl skrytou satiru, ale předloha mi komediální nikdy moc nepřišla a tak trochu jsem u herního zpracování čekal, že se atmosféry a settingu bude držet. To je taky koneckonců jedinné, čím ta knížka disponuje, protože to nikdy žádný literární lanýžek nebyl. Jen je prostě ukrutně cool. V tomhle hra úplně selhává a nevážně pojatý gibsonův setting působí asi jako kdyby Leisure Suit Larry chodil po reálné rumunské vesnici (To zní v jistém smyslu fantasticky, ale lepší ilustrace se mi teď nedostává).

Hra je tedy parádní jako adventura, za předpokladu, že tedy člověk není zlenivělý novějšími žánrovými bratránky, ale čekat od toho Neuromancera na místě není.