Bratry ve zbrani mám rád. Na rozdíl od ostatních slušně řečeno hloupých válečných 3D akcí kladou důraz na taktické plánování v reálném čase a nutnost uvažovat jako skutečný voják. Vyběhnutí na volné prostranství se zde nevyplácí a tak jedinou možností jak postupovat ve hře dál bez ztráty na životech, je vydávání povelů vašemu týmu, který vás poslouchá na slovo. A hlavně pečlivé krytí.

Dvojka je prakticky stejná jako předchozí díl(y), ale přináší alespoň dvě výraznější vylepšení – částečně zničitelné prostředí a krycí systém z pohledu třetí osoby. Krytí za dřevěným plůtkem s jepičí životností není vždy tou nejlepší variantou, obzvlášť, když proti vám stojí ''zelížrouti'' s těžkým kulometem. Z plotu jsou během chvilky třísky a proto je nutné se pohnout zase o kousek dále. V případě souboje s tankem nepomůže ani bariéra pytlů s pískem, protože střela z děla je rozmetá do všech stran. Přestřelky fungují na bázi schovat se do krytu, čekat, vykouknout, zamířit a střílet. Jednoho nácka po druhém. Nebo můžete využít palebné podpory svého týmu, nenápadně nepřítele obejít a pokropit ho dávkou z boku.

Díky výrazně vylepšené grafice, která se mi velmi líbí, působí hra zcela jiným (reálnějším) dojmem než u většiny stříleček. Hell's Highway je také více krvavá než její předchůdce a nebudete ochuzeni ani o zpomalené záběry, při kterých praskají lebky a létají končetiny vzduchem. Příliš brutální? Ani ne. Mohlo by se klidně i přitvrdit, tohle je válka!

Příběh je na můj vkus trochu nesrozumitelný a je zde spousta ukecaných scén, které nejspíš měly hráče více vtáhnout do děje, ale u mě to bylo naopak. V tomto ohledu mi první díl vyhovoval mnohem více, byl přímočařejší a tak nějak lépe utíkal. Přesto je Hell's Highway velice důstojným nástupcem. Už jen díky tomu, že si hra zachovává své původní kouzlo s geniálně jednoduchým ovládáním své party. To v jiné fps nenajdete.