Sérii Gothic řadím mezi nejoblíbenější hry vůbec. V dětství jsem hru mnohokrát hru rozehrál, ale na vysoké obtížnosti si vylámal zuby a hru pokořil až v roce 2010.

Příběh druhého dílu navazuje na konec jedničky. Po porážce Spáče je hlavní hrdina zavalen a téměř rozdrcen pod sutinami nebýt starého známého mága Xardase, který mu zachrání život. Nebylo by to RPG bez vylepšování postavy a jejích schopností. On totiž ten zával hrdinu nejenže téměř zabil, ale také ho připravil o všechny zkušenosti (jak průhledné). Takže vlastně všechno začíná nanovo, nové dobrodružství, nové stoupání v hierarchii. Gothic to začal a teprve až Gothic 2 s datadiskem to dotahuje do naprosté dokonalosti.

Začněme obtížností. Pokud jste u G1 remcali, že je to hardcore hra, tak G2 ani nezkoušejte. Což o to, ona základní dvojka je obtížnostně na úrovni G1, ale to hlavně ten datadisk, co se týče obtížnosti zvedá úroveň rapidně vysoko. O mě je známo, že já rád jednodušší hry, ale u G2 mi obtížnost z jakéhosi důvodu vůbec nevadila. Souboje mají šťávu a není to jen o uklikání nepřítele. Je to o taktice a hlavně expení. Pamatujete na skřety? V základní hře G2 si je Bezejemnný hrdina dával docela v pohodě už v druhé kapitole. Hra celkově prošla velkým rebalancem, který se dle mého názoru fakt povedl! Než se vydáte do Hornického údolí, musíte nejdřív splnit datadiskový příběh, který mě vyloženě uchvátil. Jharkendar je tajemné a velice atmosférické místo, o kterém si můžou jiná RPG jen zdát.

Něco málo jsem napsal už v sekci Gothic 2 a zde jsem stejného názoru. Svět je neskutečně živý a rozlehlý - tuhle stojí prodejce a prodává lektvary, támhle je hradní stráž, tady je jeskyně a v ní nějaké poklady (a hromada nakorbených ještěrek), támhle je zase chlápek, kterej potřebuje pomoct. Opravdu, všechny tři oblasti jsou velké, ale zaroveň opravdu vyplňené a členité (fuck you Bethesda!). Na sérii Gothic oceňuji jednu věc: žádné dungeony. Ano, jsou tu občas jeskyně a nějaké kobky většinou v závěru hry. Ale vše působí velmi přirozeným dojmem a hlavně KAŽDÁ je jiná a na konci KAŽDÉ je slibná odměna. A vůbec, Gothic 2 je jednou z nejchytlavějších her, co jsem kdy hrál. Často trpím syndromem, že mě většinou v půlce hraní hra přestává bavit a už se těším na konec. Zde tomu tak není. Gothic mě, podobně jako třeba Assassins Creed 2, baví stejně jak na začátku, tak i na konci a možná ještě více. Tak to má být a zvládne to jen pár vyvolených.

Jelikož je oproti G1 v G2 o hodně více NPC, nedostatkem questů hra skutečně netrpí. Gothic je byl se dal označit jako lehký sandbox. Ale v tom dobrém slova smyslu. Máte určitou volnost, ale ta zase nepřekračuje meze jako u následovníka série, G3. Úkoly jsou velmi nápadité. Od klasických: zabij, dones až po vyšetřování pokusu o vraždu a dalších zajímavých nápadů. V G2 ještě musím pochválit vyšší kvalitu rozhovorů - oproti předchozímu dílu je jich mnohem víc a jsou ještě promakanější. Sice nejsou na úrovni takového Zaklínače, ale to vůbec nevadí.

Grafické zpracování je velmi pěkné i dnes. Příroda Khorinidu je malebná, Kolonie je opět drsná a Jharkendar je takovým mixem všeho až mi tím mi i trochu připomínal novější Risen. Bohužel musím vyčíst špatnou kompatibilitu obou dílů na Win7, v podobě grafických artefaktů a shazování grafických driverů. Naštěstí v nedávné době vyšla Complete edice, která tyto problémy odstraňuje. A i na nepatchlou verzi se dá najít na netu jednoduchý fix.

Když to shrnu: Gothic 2 NotR je dalším špičkovým RPG od Piraní, které by neměl fanoušek žánru minout a jehož atmosféra je opravdu neopakovatelná. Někoho může odradit vysoká obtížnost bojů, ale pro mě je to právě ten velký klad, který dělá tohoto Gothica tak nezapomenutelným.

Statistiky: Doba hraní - více jak 60 hodin (+ hra nezapočítává loadování, takže bych možná ještě 10 přidal)

Na závěr snad jen dodat: „May Adanos protect you!“