Kdybych před čtyřmi roky napsal, že jsem se právě vrátil znovu ze Zóny, každý by mě měl pravděpodobně za blázna. Ovšem během těch čtyřech let vznikla vskutku povedená herní série S.T.A.L.K.E.R., která svou nebezpečnou atmosférou a neokoukaným prostředím učarovala hráčům po celém světě. A i mě. Třetí "díl" s podtitulem Volání z Pripjaťi jsem dlouhou dobu přehlížel, když jsem se k němu nakonec odhodlal, po několika minutách jsem ho musel vypnout, jelikož mi to přišlo strašně nudné a ... no, prostě mě to nechytlo.

Nebyl bych to já, abych nehledal nějakou hru, která by mi nepředstavovala výzvu a vzpoměl jsem si právě na Volání z Pripjaťi. Předchozí díly mě nadmíru bavili, ať měli kvalitu jakoukoliv. Začátek je sice fajn - intro, musíte najít spoustu sil, než zjistíte, co máte vlastně dělat, jak se dostat dál atp. To bylo přímo utrpení, ale nakonec se zadařilo a s prvním vedlejším úkolem jsem se začínal opět ponořovat do stalkerovské atmosféry. A že ta atmosféra už v Zatonu jde cítit velmi silně. Vlastně každá ze tří herních ploch má co do sebe, ale nejvíce si užijete první Zaton, poté Janov a v poslední řadě, dle mého názoru hodně nevyužitý Pripjať, který má ale vynikající atmosféru!

Celkem tvrdým oříškem pro mě bylo zvyknout si na to, že to vlastně celé je o vedlejších misích, kterých je opravdu hromada a pomáhat každému stalkerovi se Vám může i někdy pěkně vymstít. Ale i přes ty všechny výhrady jsem si dokázal zvyknout a na hraní jsem se vždy přímo těšil, ne, jak na začátku, nutit.

Tyhle tři odstavečky jsou spíše takové dojmy, protože jak jsem tak pročítal zdejší komentáříky čekal jsem něco opravdu něco velmi noblesního, což se mi nevím proč nepodařilo (plnil jsem hromadu vedlejších úkolů, dělal jsem, co jsem nemusel, hledal jsem, co jsem nemusel). Příběh je jednoduchý, ale absolutně nedokáže vtáhnout, to je spíše ta Zóna, která má tuhle vlastnost, že z ní nechcete odejít. Ale příběh? To je jedno velice úsměvné ... No, zkrátka tvůrci nemají patenty na zajímavé příběh (kromě Shadow of Chernobyl), tohle už je tak nějak navleklé a ve výsledku Vás stejně zajímá úvodní intro a závěrečné outro, které je poskládáno z obrázků a titulků. Ale byl jsem velice rád, že jsem se dozvěděl, jak všichni skončili. Bavilo mě to, bavilo a nelituji těch hodně slušných několika hodin. Jen už to není takové jako poprvé, ale bavit se bude každý stalkeromanik i občasný hráč.