Kdo by to byl čekal, že si s chutí premiérově zahraju jeden z přídavků pro Doom 2 za dlouhých 15 let od vydání a že se u něj budu opět dobře bavit. Některé legendy prostě neumírají. A sláva id Software, že mě díky Steamu umožnili tento méně známý přídavek zakoupit (spolu s celou Doom sérií) a dohrát.
Master Levels for Doom 2 je balík z drtivé většiny velmi spletitých levelů. Levely na sebe nenavazují, spouští se každý zvlášť, a tak každý začínáte se základní pistolkou a zbylé zbraně musíte najít - o zábavu je tak postaráno, protože masit hordu cacodemonů jednohlavňovkou je větší hardcore zábava než jedno zmáčknutí BFG, že? :)
Jak jsem psal, některé levely jsou velmi spletité. A u pár z nich je spletité slabé slovo. Hodina pobíhání po vystřílené mapě a hledání jednoho blbého tlačítka, které otevře dveře k modrému klíči? Zjišťování, kde se otevřel výtah po zmáčknutí tlačítka v rohu místnosti a to vše v naprosté tmě? Toho si u Master Levels užijete do sytosti. Pekelné, někdy však i frustrující.
Co se týče obtížnosti, máme zde pěkný průřez od těch jednodušších až po pekelně těžké (Mephisto's Maosoleum, The Express Elevator to Hell/Bad Dream). Oblíbil jsem si hlavně levely Minos' Judgement: 4th Canto of Inferno, Paradox a Trapped on Titan. Naopak, za nejslabší považuji Subspace a Subterra.
Doom. I po tolika letech po vydání baví. A platí to i o přídavku Master Levels for Doom 2.
Master Levels for Doom 2 je balík z drtivé většiny velmi spletitých levelů. Levely na sebe nenavazují, spouští se každý zvlášť, a tak každý začínáte se základní pistolkou a zbylé zbraně musíte najít - o zábavu je tak postaráno, protože masit hordu cacodemonů jednohlavňovkou je větší hardcore zábava než jedno zmáčknutí BFG, že? :)
Jak jsem psal, některé levely jsou velmi spletité. A u pár z nich je spletité slabé slovo. Hodina pobíhání po vystřílené mapě a hledání jednoho blbého tlačítka, které otevře dveře k modrému klíči? Zjišťování, kde se otevřel výtah po zmáčknutí tlačítka v rohu místnosti a to vše v naprosté tmě? Toho si u Master Levels užijete do sytosti. Pekelné, někdy však i frustrující.
Co se týče obtížnosti, máme zde pěkný průřez od těch jednodušších až po pekelně těžké (Mephisto's Maosoleum, The Express Elevator to Hell/Bad Dream). Oblíbil jsem si hlavně levely Minos' Judgement: 4th Canto of Inferno, Paradox a Trapped on Titan. Naopak, za nejslabší považuji Subspace a Subterra.
Doom. I po tolika letech po vydání baví. A platí to i o přídavku Master Levels for Doom 2.
Pro: Baví i po letech, design většiny levelů, všechny klady původního Dooma - grafika, zbraně, řežba, jistá dávka nostalgie
Proti: Pár slabších levelů, někdy frustrující hledání cesty, mladší hráče asi nezaujme