Nikdy sem nezažil tolik emocí s jednou hrou jako je tato. Když jsem ji poprvé hrál tak mě to hrozitánsky nebavilo, nemohl jsem jí přijít na chuť, pořád dokolečka jsem opakoval počáteční úroveň a hledal jsem co dělám špatně, za který klan mám vůbec hrát, a jak vůbec pokračovat. Tak jsem ji dal k ledu a doufal jsem že zmoudřím. Po delší době sem se k ní vrátil a začal znovu. Vše odsýpalo a já se do téhle hry ponořoval čím dál tím víc. Po prozření že tato hra je v jádru úplně božská jsem už nevěděl že vůbec existujou i jiné hry a to co se mnou provedla bylo neskutečné. Jak jen bych mohl popsat tuto hru, aby ste věděli co pro mě znamená je nadlidský úkon. Dokonalé vzpomínky na prohledávání zašlé nemocnice, kde se úkrývala děsivá upírka, souboj s vlkodlaky v parku, kdy jsem musel čekat na lanovku, návštěva strašidelného domu, kde jsem se bál otevřít každé dveře, ale i normální procházení se po městech, v kterých panoval neviditelný útlak lidí upírama a kde zábava byla prohnilá až k morku kostí. Dobře propleskněte mě radši nebo se začnu hnusit i sobě. Musím uznat že počáteční nezdary byli způsobeny hromadou bugů a celkově slabšího začátku. Ale to nic nemění na tom že se jedná pro mě jednu z her s nejvíce nadupanou atmosférou, kde kapka krve znamená více než cákanec na zdi.