Tvůrci Falloutu překonali hrou Arcanum sami sebe. Do této hry se proniká déle, na první pohled může odrazovat (slabší grafika, nezvyklý systém vývoje postavy). Každý si k ní musí najít svojí cestičku a ne každému se to povede. Šťastlivci, které tato hra chytne, pak poznají svět Arcanum jako úžasný, propracovaný, fungující a (na poměry her) značně originální. Hráč tak postupně zjišťuje, že i slabá 2D grafika dokáže vykreslit krásná prostředí, že volnost ve vývoji postavy vám umožňuje si vytvořit postavu dle svého gusta a že při hlubším pronikání do hry poznáváte souvislosti světa Arcanum, které na první pohled nejsou tolik zřejmé.
Skutečně nic není do hry plácnuto jen tak. Každá postava, každičký vedlejší úkol (a že jich ve hře je!) má své opodstatnění. Samotný příběh hry, kterému nechybí uvěřitelné zvraty, pak není v tomto světě ani tak zasazen jako je jeho nedílnou součástí.
Jistě, hra má hodně různých chyb, ale jakmile vás atmosféra Arcana doslova pohltí, stávají se tyto chyby absolutně nepodstatnými. Arcanum se pak stane hrou, ke které se budete s chutí vracet. Už jen proto, že nabízí mnoho možností průchodu hrou a řešení úkolů. Jak v rovině přesvědčení, tak ve schopnostech postavy.
Mohl bych se o Arcanu dlouze rozepisovat a stejně bych těžko vyjádřil za jak skvělou jí považuji. Přesto jsem se o to před časem pokusil v recenzi.