Při uklízení skříně jsem objevil hru za 199 korun FABLE.
Tak jsem zavzpomínal. O co, že v ní vlastně šlo.
Jo to byla ta fantasy s konzolovým stylem (což pro mě Pcčkáře bývá milé zpestření), která mě bavila, která mě HODNĚ bavila, vzpomínám… a vybavují se mi různě zpracované lokace s vynikající atmosférou a je mi jasno. Ta hra byla pecka. Záleží samozřejmě na tom, jací jste „snílci“ a jak se dokážete vžít do příběhu a atmosféry. Mně se to podařilo dokonale.
Jelikož tento komentář píši 3-4roky po dohrání, patrně nebude úplně objektivní, protože si na vše nevzpomenu. Avšak právě proto by mohl být můj komentář přínosný. A člověku je přirozené pamatovat si kladné dojmy a záporné zapomínat.
Takže na co si vzpomínám kromě skvělé atmosféry:
V průběhu hry stárnete a to od dítěte po kmeta, avšak okolí ne, což kladný dojem z tohoto prvku samozřejmě kazí. Právě proces stárnutí vám umožní se s hrdinou ztotožnit mnohem lépe, než kdybyste se sním, setkali už v dospělosti. S charaktery z dětství či puberty se setkáte později i v dospělosti, což atmosféře jedině přispívá.
Jak postupujete v úrovních a rozvíjíte své bojové či kouzelnické umění, rostete i fyzicky +kouzelníkům se začíná tělo pokrývat magickými-energetickými znaky. Bojovníci se mohou nechat potetovat. Vaše vzezření ovlivňuje i chování – padouch * dobrodinec. Docela vychytávka.
Dále si vybavuju velké bossy, které jsem zdolal, v určité lokaci „nadupanej“ meč, který šel ze skály vytáhnout, jen když jste měli posílené ty pravé schopnosti. Svatbu, ano svoji svatbu a jak jsem se opil s výčepní ve své rodné vísce :) Kostlivce a vlkodlaky. Obrovské stráže v jedné zasněžené vesnici, a že mě štvalo, proč taky nejsem takový „obr“, avšak po pár úrovních jsem byl taky chlapák. V určitou noční hodinu v určitých vsích „klub rváčů“, možnosti volby, mezihry…
Nakonec ještě jednou zdůrazním skvělou atmosféru jednotlivých lokací, kdy jsem se těšil, až budu mít za sebou misi v „záhrobní“ oblasti a zabojuji si zase v tom „slunném lese“. Nekecám a vzpomínáním, při psaní tohoto komentáře, na mě dojem z atmosféry opět dýchl.
Možná teď, když už mám s hrami více zkušeností, by mě Fable tolik neuchvátila a nedal bych jí tak vysoké hodnocení. Ostatně, vypadá to, že se o tom půjdu přesvědčit. Že by instal….?
Tak jsem zavzpomínal. O co, že v ní vlastně šlo.
Jo to byla ta fantasy s konzolovým stylem (což pro mě Pcčkáře bývá milé zpestření), která mě bavila, která mě HODNĚ bavila, vzpomínám… a vybavují se mi různě zpracované lokace s vynikající atmosférou a je mi jasno. Ta hra byla pecka. Záleží samozřejmě na tom, jací jste „snílci“ a jak se dokážete vžít do příběhu a atmosféry. Mně se to podařilo dokonale.
Jelikož tento komentář píši 3-4roky po dohrání, patrně nebude úplně objektivní, protože si na vše nevzpomenu. Avšak právě proto by mohl být můj komentář přínosný. A člověku je přirozené pamatovat si kladné dojmy a záporné zapomínat.
Takže na co si vzpomínám kromě skvělé atmosféry:
V průběhu hry stárnete a to od dítěte po kmeta, avšak okolí ne, což kladný dojem z tohoto prvku samozřejmě kazí. Právě proces stárnutí vám umožní se s hrdinou ztotožnit mnohem lépe, než kdybyste se sním, setkali už v dospělosti. S charaktery z dětství či puberty se setkáte později i v dospělosti, což atmosféře jedině přispívá.
Jak postupujete v úrovních a rozvíjíte své bojové či kouzelnické umění, rostete i fyzicky +kouzelníkům se začíná tělo pokrývat magickými-energetickými znaky. Bojovníci se mohou nechat potetovat. Vaše vzezření ovlivňuje i chování – padouch * dobrodinec. Docela vychytávka.
Dále si vybavuju velké bossy, které jsem zdolal, v určité lokaci „nadupanej“ meč, který šel ze skály vytáhnout, jen když jste měli posílené ty pravé schopnosti. Svatbu, ano svoji svatbu a jak jsem se opil s výčepní ve své rodné vísce :) Kostlivce a vlkodlaky. Obrovské stráže v jedné zasněžené vesnici, a že mě štvalo, proč taky nejsem takový „obr“, avšak po pár úrovních jsem byl taky chlapák. V určitou noční hodinu v určitých vsích „klub rváčů“, možnosti volby, mezihry…
Nakonec ještě jednou zdůrazním skvělou atmosféru jednotlivých lokací, kdy jsem se těšil, až budu mít za sebou misi v „záhrobní“ oblasti a zabojuji si zase v tom „slunném lese“. Nekecám a vzpomínáním, při psaní tohoto komentáře, na mě dojem z atmosféry opět dýchl.
Možná teď, když už mám s hrami více zkušeností, by mě Fable tolik neuchvátila a nedal bych jí tak vysoké hodnocení. Ostatně, vypadá to, že se o tom půjdu přesvědčit. Že by instal….?
The Banner Saga 3
Pro: RŮZNÁ ATMOSFERA LOKACÍ, stárnutí, akce, tetování...(již dávno nevzpomínám)
Proti: nestárne okolí (již dávno nevzpomínám)