Kristovy rány, to tedy byla infernální jízda!

Příběh této hry není pro slabé povahy. Zadírá se pěkně hluboko do lidských slabostí, temných zákoutí člověčí duše. A to bez zbytečných ohledů. Pět příběhů pěti postav, jejichž minulost se jim mstí, obrazně řečeno, v surrealistickém pekle. Geniální ovšem je, že nejde o prvoplánovou depku. Hlavní napětí totiž spočívá v tom, že každá postava má možnost se ze svých činů (a některé jsou při tom sakra svinské) vykoupit. Ne ovšem kýčovitě, ale pozásluze hořkosladce, jak to má být. Toť katarze!

Profesionální scénář je sakra znát. Postavy jsou vymodelované tak, že na ně nezapomenete. Každá má unikátní charakter, za každou se hraje jinak: s jinou náladou, jinou motivací, jiným osobním vztahem. Hora emocí.
K tomu samozřejmě výborné a nádherně nadabované dialogy, mezi nimiž vyniká obzvláště démonický hlas autora předlohy, který mě asi bude budit ze spaní ještě dlouho.

Je to asi jedna z nejchytřejších her, co jsem hrál. Nenabízí jen zábavný, strhující příběh s jedinečnou atmosférou, i když ten taky. Nabízí skvělé pětipodobenství o vztahu jedince k minulosti, což je téma krásné a zde i krásně (byť mrazivě) zpracované.