K Planescape Torment jako RPG jsem přistupoval s velkým despektem.. Proto, že skutečně ztotožnit se dokážu jen s takovým hrdinou, jehož očima vidím svět. Proto, že mám velkou zálibu v otevřených světech, kde si tvořím svůj příběh sám, avšak tady jsem jej měl dostat naservírovaný v téměř adventurní podobě. Na start si hra přinesla prostě samá negativa.

Minutu po rozehrání příběhu do mě však zasekl drápek svět, ve kterém se příběh odehrává. Tak jiný od všeho s čím jsem se do té doby a vlastně dosud setkal. Svou jinakostí mi připoměl originalitu Lesu Mytág, Morrowindu či později přečteného Nádraží Perdido - mých nejmilovanějších děl. Chtěl jsem vědet víc o tom, jak a proč svět funguje. Přičemž to co jsem se dozvídal se celé točilo i kolem osudu mého Bezejmeného a způsobilo sekundárně i můj zájem o něj.

Bohužel, ve své zaslepenosti principem družiny jedné postavy, jsem odmítl všechny, kteří mě chtěli světem Planescapu provázet, přišel tak o značnou část příběhu a vytvořil neporazitelného bojovníka s absolutní schopností regenerace.

Jako tradičně vnímané počítačové RPG toho PT nenabízí mnoho. Naopak pokud jde o hru něčí role, vcítění se do kůže někoho zcela odlišného, nabízí tato hra absolutno. Doporučuji každému, kdo rád přečte dobře napsanou knihu.