Také přileju trochu do kotle. Na druhou Mafii jsem se samozřejmě těšil jak malé děcko. Byl jsem naštvaný, že si ji nezahraju, jelikož můj notebook už je pár generací pozadu. Nakonec se mi naskytla možnost zahrát si Mafii jinde a popravdě, kdybych měl Mafii popsat jedním slovem, tak to bude zklamání. Ano, určitě to částečně je mým přehnaným očekáváním, ale z větší části to je samotnou hrou.

Mafia 2 na mě působí neuvěřitelně rozporuplným dojmem. Něco je naprosto dokonalé, vypiplané, vyhrané, něco zase osekané a odfláknuté. Každopádně, co Mafii v mých očích sráží k zemi, je ježdění v autech mezi misemi. Samotný jízdní model je perfektní, auta jsou dokonale vymodelovaná, model poškození je jeden z nejlepších, co jsem ve hrách viděl a možná když řeknu, že samotná auta jsou to nejlépe udělané na Mafii, nebudu ani tak kecat (jenom se mi při vší té vypiplanosti nelíbily nereálně zvětšené výkony aut - ve 40. a 50. letech určitě nejezdily běžně káry, co měly od 150 koní pod kapotou navrch). Nicméně umělé natahování hrací doby ježděním po městě sem a tam považuju za obrovský zápor. By oko bych řekl, že jsem ježděním z bodu A do bodu B strávil tak 60 - 70% hrací doby. Bohužel ježdění je ke konci tak otravné, že místo koukání na cestu jsem různě přepínal kamery, sledoval, jak se na ráfkách kol odráží okolní budovy, koukal jsem, jak perfektně se chová pneumatika, když brzdím (nevím, zda PhysX, ale různé ohýbání gumy je prostě cool :D). Ale HLAVNĚ to nekonečné ježdění ubíjí hru jako celek, jelikož během třeba i 10 minutové cesty vlastně zapomenete, co se stalo v cutscéně před jízdou a z příběhu máte celkově hovno (aneb chtělo by to všechny cutscény sestříhat a pustit znovu bez ježdění).

Všude probírané osekávání hry se podle mého nejvíc projevilo právě na příběhu. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že do luftu padla tak půlka scénáře. Hra má 16 kapitol, ale během prvních 13 se příběhově vlastně vůbec nic neděje. Objevují se postavy, které už nikdy neuvidíte, slýcháte jména, která si nikdy nezapamatujete, děláte mise, které s konečnou zápletkou vlastně nijak nesouvisí no a najednou jste v kapitole 14 a příběh jede do finiše. Takhle si gangsterský epos rozhodně nepředstavuju, pominu-li, že konec hry je víceméně flusanec do ksichtu nám hráčům. Hra, která staví na příběhu prostě nemůže takhle skončit. K tomu bych měl připočíst nějaké scénáristické kyksy (nábor do rodiny připomíná víc nástup na brigádu do call centra, než jako pasování na mafiána (a Scorsese se klepe na hlavě a Puzo se vrtí v hrobě)).

Další problém mám s postavami a češtinou. Vito je takové bezcharakterní pako. Občas vám jej hra představuje jako velkého myslitele, občas zase jako horkokrevného zabijáka. Je prostě rozporuplný, jako celá hra. Jako postava se mi rozhodně víc líbil Joe. No a zbytek postav - těžko o nich mluvit. Zřejmě to souvisí s příběhem, kde měl podle mého každý mít víc prostoru, ale takhle jsou to prostě jen panáci, kteří se nějak jmenují a něco vám říkají. Správně mafiánsky na mě působil akorát Leo (opět škoda malého prostoru). K češtině bych rád řekl, že dabing hlavních postav mi vůbec nevadil, spíš česky přepsaný scénář občas působil směšně, ale po této stránce hodnotím hru rozhodně kladně, i když v budoucnu si rozhodně chci hru zahrát ještě v originálním znění.

Atmosféra hry je naprosto dechberoucí, podtržená úžasnou grafikou. Město a všechny lokace v misích jsou udělány s pečlivostí, snad i láskou ke hře. Mise v hotelu, ve vězení, zakopávání mrtvoly anebo jenom pojíždění v noci, když prší - naprosto dokonalé.

Akční pasáže mě zklamaly. V první Mafii jsem v myši cítil každý výstřel, slyšel jsem každou nábojnici, co spadla na zem, mohl jsem si všimnou každého vyhozeného zásobníku. Mafia 2 naopak sází (řekl bych až moc) na fyziku a zničitelné prostředí (akorát mi nejde do hlavy, jak to může fungovat bez PhysX). Střílení je jalové, zbraně na mě působí jak pšoukačky bez efektu, opravdové kanóny jsou jenom magnum a brokovnice. Můj oblíbený Thompson je směšný, jelikož nijak necuká, míra přesnosti je dána crossairem a ne vaší rukou a jeho účinnost je na úrovni vzduchovky (i když pořád to byla moje nejoblíbenější zbraň :D). Na druhou stranu, spoušť, která po boji zůstane taky není špatná. Všechny ty kusy betonu, dřeva a skla působí parádně. Plus akce je hodně nabitá, pořád se něco děje, pořád někde něco lítá... opět rozporuplné.

Ono to takhle z předchozích řádků vypadá, že hra je v mých očích celkem propadák, ale není tomu tak. Když si odmyslím ježdění, tak jsem se vlastně hodně bavil. Příběh, ač useknutý, působí dospěleji, mise jsou perfektní, potěší nakupování oblečení, rozhovory v autech a celkově i v misích mezi Joem a Vitem jsou také zábavné. Také mě hodně pobavil poslední řádek v herních statistikách - doba strávená u Playboye :D. Zhodnotit číslem tuto hru je pro mě docela těžké. Ale myslím si, že 70% je zasloužené.

Na závěr bych chtěl dodat, že Mafia 2 nejenom mohla dotáhnout první díl, ale předčít ho, protože na to prostě má potenciál. Hra je od základu vytvořená s citem pro detail, pro atmosféru. V příběhu je plno prostoru, na postavách se dalo zapracovat mnohem víc a dal by se k nim vytvořit vztah, jako v prvním dílu, město je jak šité na vedlejší mise, volnou jízdu apod., kdyby se zapracovalo na herních mechanizmech, jako jsou celkem tupí policajti nebo jalová akce, kdyby se zkrátilo zbytečné pojíždění městem sem a tam, mohla to klidně být hra desetiletí. Takhle je to jen až moc okatě ostrouhaný polotovar, který bohužel udal směr případným pokračováním.. A myslím, že je to nesmírná škoda.