Jednoduchá grafika a primitivní herní systém, implantované využitým editorem by slibovaly průměrné freewarové rpg, u kterého se člověk na chvíli pozastaví ze zvědavosti, trochu si u něj oddechne a když nebude moc dlouhé, tak ho možná i dohraje. Žádný velký zážitek by se asi nečekal.

Jenže:

Last Scenario má velmi povedený příběh. Jeho základní kostra je v zásadě dost neoriginální a z kotle fantasy klišé nijak zvlášť nevyčuhuje (ono to taky skoro už nejde). Jenže to vůbec nevadí. Důležité je, že zápletka je poctivě promyšlená a tudíž funkční. Zaujme a celou dobu drží hráče v napětí báječně dávkovaným postupným popouštěním informací o pozadí příběhu i o jednotlivých postavách. A právě postavy jsou pro celou hru klíčové. Každá má svoji historii, kterou je radost odhalovat, každá má své záměry, které se navzájem prolínají a kříží (díky čemuž postavy nejsou jen pilíři hlavní příběhové linie, ale živé bytosti - na tom se myslím dá dobře poznat zralost autora). S jejich osobnostmi je lehké se spřátelit a prožívat s chutí peripetie, jimiž procházejí.
Jen škoda, že ke konci to trochu ztrácí dech. Jak se dostává do cílové rovinky, děj se jaksi narovnává a směřuje už do finiše příliš přímočaře.

Nakonec ale není ani to hraní samotné tak prosté. Má sice pár much, například otravné obnovování nepřátel a občasnou potřebu expit, která hře ubírá na plynulosti. Velkým plusem jsou ale souboje (tahové, jak vyplývá z žánru jprg). Ty jsou totiž nastavené tak, aby v nich hráč musel přemýšlet o taktice. Jaké bude složení party, jakými kouzly koho vybavit a jakou roli mu v souboji přiřknout. I na tom je vidět, že na Last Scenario autorům hodně záleželo a vynaložili zřejmě pořádný kus tvrdé práce, aby hru vyladili k co nejlepší hratelnosti.

Což se nám hráčům vyplácí právě tím nečekaným výrazným zážitkem.