Jednoho večera nad zlatavým mokem. "Druhá světová je out. Zkusme šéfům navrhnout, něco nového! A co by to jako mělo být? Vždycky jsem si chtěl vyzkoušet střílení na bandu pomatenců AK-47 vlastnící, RPGéčko na zádech nosící a cosi o "věrnosti" hlásající. Ámen, chlape, já taky." Jo, splnili, co jednoho večera "řekli" ;] A mám radost, i když jsem musel opustit své oblíbené herní zasazení druhé světové, ale série Call of Duty pro mne byla v té době jednička, tak jsem ani na chvilku nezaváhal a v té době jsem za novinkovou cenu pořídil, zkrátka to byla jistota, dobře proflákaných zlaťáků.

Série CoD si mne totiž pokaždé dokázala získat svou jednoduchostí, ale především zábavností v běhání koridory a střílení do všeho nepřátelského, za podpory skvěle navržených skriptů. A i Modern Warfare pokračuje ve stejných standartech, jen za předpokladu, že Vám nevadí borci v turbanech. Jednoduché herní zápletky u mě mají přednost, před těmi velkolepými. A mít možnost zahrát si hru, která vypadá jako film - hm, to se nepoštěstí každý den. Herní náplň je sice zajímavá, ale klidně by zvládla i pár další levelů navíc, což by nebylo na škodu, protože dohrát na Hard za nějakých šest hodin, je docela slabé a ve výsledku jediná menší výhrada.

Po dlouhé době mohu ohodnotit hru i s multiplayerem, páč právě u Modern Warfare mám nahranou nějakou stovku hodin a i při online bitvách má hra neuvěřitelné kouzlo znovuhratelnosti a skvělé zábavnosti. Výběr perků je trefa do černého, stejně tak jako mise, převedené z hry jednoho hráče do té multiplayerové podoby. Obě části si zaslouží skoro maximální hodnocení. Bohužel, že to tímhle dílem všechno skvělé skončilo a vznikla z toho tahanice peněz s názvem Call of Duty.