RtCW jsem hrál mnohokrát. Jednou jsem si dal pár misí u sousedky, potom pár misí u kámoše o pár baráku níž, ale nikdy jsem si ho nezahrál pořádně a hlavně ho nedohrál. Takže některé úrovně jsem v životě neviděl a některé zase znám suveréně jako své boty. Speciálně to platí pro misi s lanovkou. Tu jsem hrál opravdu mnohokrát a vyřádil se na ní takovým způsobem… Jenže to bylo tak před 5 lety, v době, kdy jsem neměl ani slušnou mašinu. Teď jsem se ale čistě náhodou k němu dostal a konečně ho dohrál.

Nejprve začnu příběhem, jak je již u mě zvykem. Ten není nikterak důležitý. Jde o klasické klišé, kde „hrdina zachraňuje svět“. Námět to přesto ve své době musel být originální. Když si vezmu, že takové válečné MoH či CoD vyšly o něco později, a jsou to hry, které se odehrávají ve velmi podobném prostředí, ale přeci jen jsou zpracované realističtějším způsobem.

Hratelnost je to klasicky lineární. Běž kupředu, sbírej lékárničky a střílej. Hra je vcelku vyvážená a na svou dobu poměrné lehká. Pravda, hrál jsem na nejnižší obtížnost. Mile mě překvapila jednoduchost bossů, jelikož já si na ně moc nepotrpím. Suveréně nejlehčí byl boj s posledním bossem, Heinrichem I.. Místy jsem pociťoval nevyváženost mezi lékárničkami a nábojema. Někde byly nahuštěný na každém rohu a někde jich byl zase nedostatek. Týká se to hlavně misí v katakombách - lékárniček pomálu a nábojů ještě méně. Celkové jsem ale nějaké větší problémy neměl. Občas mi také ještě přišlo, že AI vidí víc, než by vidět měla.

Graficky mě hra mile překvapila. Modifikovaný Quake3Engine vypadá stále k světu. Trochu mi ale vadila sterilnost některých venkovních oblastí a jejich podivné okraje.

Nejoblíbenější pasáže: 1. Lanovka (Tram Ride), 2. Jakési letiště a základna přísně tajných zbraní (Secret Weapons Facility) 3. Vesnice pod zámkem Schufstaffel (Paderborn Village)