Dřív se nám o tom mohlo jen zdát, dneska jsou městské akce denním chlebem. Některé vyvolají vlnu nadšení, jiné zapadnou. Paradoxně si nejlépe vedou ty, které se drží zajetých kolejí a neobtěžují se vymýšlet nic nového.

Sabotér je tak trošku křížencem všech MA, které jsem kdy hrál.

Sabotér má jeden veliký klad - hlavního hrdinu. Je sice drsný, ale tak akorát, sarkastický tak akorát, sprostý tak akorát. Trošku mu ubírá, že je prakticky nesmrtelný (i na nejtěžší úroveň) a to díky zpropadenému autohealu. Uznávám ale, že jsem ze střechy spadl při misi tolikrát, že jsem za AH byl nakonec rád.

Příběh není nijak originální (bohužel nepřekvapí ani konec), ale stačí. Problém vidím ve vyprávění děje. Začínáme v přítomnosti, potom nás hra hodí do jakéhosi prologu, ve kterém jsou představeny snad všechny postavy, kterém během hry potkáte. Podle mě prolog není dost dlouhý na to, aby se v něm objevilo 10 nových postav.
Jinak si hra s vyprávěním příběhu poradila dobře, jen seznámení se s Julesem mohlo trvat déle, abychom skutečně toužili po pomstě.

Po technické stránce stále vede GTA4. Jízdní model je divný, destrukce plechů aut je velmi slabá apod. Přestřelky taky nejsou kulervoucí, ale stačí to. Já osobně bych toužil po lepším zvuku jednotlivých zbraní.

Šplhání a podobné blbinky mě bavily víc než v AC, protože jsem měl pocit, že mohu více ovládat směr, jakým se sabotér požene. Stejně tak se mi líbila skutečnost, že ne na všechny budovy šlo vylézt.

Náplně hlavních misí mě bavily hodně, jen těch interiérů bych přidal. Vedlejší mise jsou všechny najedno brdo a sabotáže nejsou povinné, takže neurazí. Mně osobně bavilo zavařovat Náckům.
Nápad "vybarvování" města je naprosto dokonalý.

Podtrženo a sečteno, bavil jsem se. Děj mě bavil (jen kam zmizela Skylar???)a odsejpalo to. Jen jedna věc je napováženou - hrál jsem na FUCKEN HARD a měl jsem problém jen u závodů a u pár misí. A to jsem lama! Hry jsou opravdu stále lehčí a lehčí.

Dotaz - bylo už ve čtyřicátých letech autorádio?