Tak jsem zase oprášil jednu fosílii z dětství. Coby mládě jsem Cybermage dost žral, páč hned v několika ohledech se mi trefil do vkusu a zároveň se dost lišil od stříleček na build enginu (Duke, Blood, Shadow Warrior), které jsem v té době považoval za vrchol bambitkového žánru. Za prvé mě Cybermage dostal komiksovým nádechem, Třináctka ani Comix Zone to sice není, ale své kouzlo rozhodně má. Za druhé je tu můj oblíbený systém sbírání duší vypadlých z nepřátel, jenž nutí člověka bojovat aktivně, ideálně tváří v tvář (jako například u Trona či Painkillera). A za třetí je tu zlepšování základních vlastností (jako... jako u spousty stříleček, ale tahle byla první kde jsem to viděl). I když jde jen o životy a manu, člověka potěší, když vidí svojí postavu sílit. Upgrady taky slouží jako další motivace k prohledávání každého koutu úrovně, no však to znáte. Na svou dobu musím pochválit technickou stránku hry, jak grafiku, tak hudbu a zvuky (dabing).
Dnes už se mi Cybermág hrál hůře. Design úrovní působí dost old school, na rozdíl od dnešních stříleček se hráč babrá s každým čudlíkem na stěně, nejen že jsou titěrné a záludně schované (a pokud je přehlédnete, máte zaděláno na adventurní zákys), ale nalezením čudlítka úkol teprve začíná, poněvadž po jeho aktivaci musíte vždy oběhnout půlku úrovně, aby jste zjistili, kde se co otevřelo. Je ale pravdou, že některé levely jsou vydařené a například v kruhovém patře s kancelářemi Sarcorpu jsem běhal sem tam jak pometlo několik hodin a ani mi to moc nevadilo (páč jsem problém vyřešil ještě před fází "teď si dojdu pro kladivo/klávesnice stála jen pár stovek"). Dále mi hru znepříjemňovali drobné nedotaženosti a nevybalancovanosti, jako příklad uvedu problém v misi se vznášedlem: nejen že se nemotorně ovládá, navíc jsou nepřátelské hlídky několikanásobně obratnější a tak nezbývalo, než přistát a pěkně po svých je po jednom lákat a sestřelovat. Vlastně celé ovládání je mírně klávesnicolomné (kladivo je v tom nevině), ale to je možná o zvyku.
Já si dám nostalgických 75%, ale z dnešního pohledu: Nehrát.
Dnes už se mi Cybermág hrál hůře. Design úrovní působí dost old school, na rozdíl od dnešních stříleček se hráč babrá s každým čudlíkem na stěně, nejen že jsou titěrné a záludně schované (a pokud je přehlédnete, máte zaděláno na adventurní zákys), ale nalezením čudlítka úkol teprve začíná, poněvadž po jeho aktivaci musíte vždy oběhnout půlku úrovně, aby jste zjistili, kde se co otevřelo. Je ale pravdou, že některé levely jsou vydařené a například v kruhovém patře s kancelářemi Sarcorpu jsem běhal sem tam jak pometlo několik hodin a ani mi to moc nevadilo (páč jsem problém vyřešil ještě před fází "teď si dojdu pro kladivo/klávesnice stála jen pár stovek"). Dále mi hru znepříjemňovali drobné nedotaženosti a nevybalancovanosti, jako příklad uvedu problém v misi se vznášedlem: nejen že se nemotorně ovládá, navíc jsou nepřátelské hlídky několikanásobně obratnější a tak nezbývalo, než přistát a pěkně po svých je po jednom lákat a sestřelovat. Vlastně celé ovládání je mírně klávesnicolomné (kladivo je v tom nevině), ale to je možná o zvyku.
Já si dám nostalgických 75%, ale z dnešního pohledu: Nehrát.