Ten kdo tvrdí, že Doom3 je odpad je ignorant.
Ten kdo tvrdí, že Doom3 prohrál souboj s Half-life2 nepochopil o čem hra je.
Ten kdo hodnotí Doom3 sty pr%centy a nemá výhrady, tak ten toho ke štěstí zřejmě moc nepotřebuje.
Jaký tedy Doom s pořadovým číslem 3 je? Původní Doom je pořádný obchodní brand, jedna z prvních her spousty hráčů a už jen to jméno vyvolává u mnohých posvátnou hrůzu, což ovlivňuje hodnocení dílu 3.
Dooma 3 i s datadiskem jsem hrál už před třemi roky a dodneška si s ním nevím úplně rady. Přitom Carmack&company si se hrou dali opravdu práci, rozhodně se nesnažili lacině využít značky jako řada remaků slavných legend po roce 2000. O to smutnější je, že je Doom3 jenom dobrá střílečka a ne skvělá..a už vůbec ne výtečná.
Německy popsaná, velká a papírová krabice hry hrdě hlásající, že se jedná o "US uncut version" a s diskem ve vlastní krabičce vklíněné do kartonového držáku na mne mocně říhla dechem "zlatých" 90. let.
Zbytek hry už ne, snad krom primitivních, ale zároveň funkčních fps mechanismů a UI.
Při krátkém průchodu základnou na povrchu planety, která ve svém nitru skrývá peklo, jsem i tři roky po vydání hry valil bulvy na vzhledově skvělé interiéry, kovové trubky, panely, zářivky no prostě vše, neuniklo mi ani drobné kameo Doomu1-2 v podobě hratelné automatové hry "Super Turbo Turkey Puncher" Zprávy z Marsu, PDA, displaye které jste mohli ovládat pomocí interaktivní Windows šipky, to vše byly inovace, za které jistě někdo v id musel dlouze a usilovně lobovat, přehlédnu-li zbytek hry, a již zmíněných mechanismů, které často působí konzervativně Dosovsky.
Proč se i v budoucnosti brokovnice nabíjí po jednom broku a proč mohu svítit anebo střílet, ale ne obojí najednou?? Otázek by bylo tolik, ale vrchní belzebub vám na ně nemá čas odpovídat, protože vám pod hlaveň nestačí posílat další a další démony, které se krátce po začátku hry vyrojí.
První co mne trklo jak roh čerta Trepifajksla byla slaboučká UI, budiž zombie jsou blbé a pomalé od přirody, ale od Impa, či Archvilla jsem čekal něco víc, než opakování jednoho vzorce chování.. Počty naštěstí záhy začnou dohánět nedostatky v IQ a tak se nezačnete nudit hned v druhém levelu ale až přibližně kousek za polovinou hry, kdy zjistíte, že vás prostě rohatí nepřekvapí už ani tou lekačkou, které jsou zpočátku hry opravdu působivé a nepředvídatelné.
Nudný leveldesign je právě tak jednoduchý, abyste nezabloudili vy, ani obludky a nic nepomůže, že se ovládací panely, obklady stěn, a různá blikátka často a ráda mění. Už začnete nervózně vyhlížet konec - počítáte s ním, protože noví nepřátelé nepřibývají a jste ověšeni zbraněmi tak, že by to neutáhl ani dr. Livingstone v tropické helmě a jeho nosiči.
Ale konec nepřichází a hratelnost je uměle natahována, tuhle se projedete vláčkem, tuhle se podíváte na pár chvil "ven" s tím, že exteriéry jsou někdy pomalu menší než interiéry a navíc máte časový limit pro pobyt venku, kvůli nedostatku kyslíku, při groteskně malé výdrži bomb.
Pak to ale přijde - PEKLO. A to v době kdy už je vidět že si autoři nevěděli designově rady - v jedné místnosti je stěna a podlaha olepena slizem, ale dál se v tom nepokračuje, v další chodbě je vidět do pekla apod. Když už se do Pekla konečně dostanete, tak hratelnost se sice nezmění, ale aspoň to je to správné pokoukání a umělecký zážitek, jak z obrazů Hieronyma Bosche.
To že jste po 98% času sám ani nemusím říkat, k dobrému hororu to asi patří, ale ty předskriptované smrti mě už vážně neba. Alespoň že technika nezklame a čilý robotek vám občas posvítí na cestu a ušetří nějaký ten náboj.
Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že jsem se u Dooma nudil. To čučení do PDA, ten spěch do přetlakové komory - zpět do základny, abyste se neudusili - přestože se dovnitř vůbec netěšíte, věda, že se tam na vás chystá nějaká levota... Ten ječivý krevní vortex...
Zvláští, že si pamatuji tyhlety marginálie víc, než samotného Lucifera. Do Doomu3 bylo vloženo tolik úsilí a přesto Doom nefunguje jako hra ještě dřív, než přestane kvůli natahování gameplaye o další a další chodby fungovat jako horror. Střílení dobré, ale od id jsem čekal přecejenom trochu víc.
Ten kdo tvrdí, že Doom3 prohrál souboj s Half-life2 nepochopil o čem hra je.
Ten kdo hodnotí Doom3 sty pr%centy a nemá výhrady, tak ten toho ke štěstí zřejmě moc nepotřebuje.
Jaký tedy Doom s pořadovým číslem 3 je? Původní Doom je pořádný obchodní brand, jedna z prvních her spousty hráčů a už jen to jméno vyvolává u mnohých posvátnou hrůzu, což ovlivňuje hodnocení dílu 3.
Dooma 3 i s datadiskem jsem hrál už před třemi roky a dodneška si s ním nevím úplně rady. Přitom Carmack&company si se hrou dali opravdu práci, rozhodně se nesnažili lacině využít značky jako řada remaků slavných legend po roce 2000. O to smutnější je, že je Doom3 jenom dobrá střílečka a ne skvělá..a už vůbec ne výtečná.
Německy popsaná, velká a papírová krabice hry hrdě hlásající, že se jedná o "US uncut version" a s diskem ve vlastní krabičce vklíněné do kartonového držáku na mne mocně říhla dechem "zlatých" 90. let.
Zbytek hry už ne, snad krom primitivních, ale zároveň funkčních fps mechanismů a UI.
Při krátkém průchodu základnou na povrchu planety, která ve svém nitru skrývá peklo, jsem i tři roky po vydání hry valil bulvy na vzhledově skvělé interiéry, kovové trubky, panely, zářivky no prostě vše, neuniklo mi ani drobné kameo Doomu1-2 v podobě hratelné automatové hry "Super Turbo Turkey Puncher" Zprávy z Marsu, PDA, displaye které jste mohli ovládat pomocí interaktivní Windows šipky, to vše byly inovace, za které jistě někdo v id musel dlouze a usilovně lobovat, přehlédnu-li zbytek hry, a již zmíněných mechanismů, které často působí konzervativně Dosovsky.
Proč se i v budoucnosti brokovnice nabíjí po jednom broku a proč mohu svítit anebo střílet, ale ne obojí najednou?? Otázek by bylo tolik, ale vrchní belzebub vám na ně nemá čas odpovídat, protože vám pod hlaveň nestačí posílat další a další démony, které se krátce po začátku hry vyrojí.
První co mne trklo jak roh čerta Trepifajksla byla slaboučká UI, budiž zombie jsou blbé a pomalé od přirody, ale od Impa, či Archvilla jsem čekal něco víc, než opakování jednoho vzorce chování.. Počty naštěstí záhy začnou dohánět nedostatky v IQ a tak se nezačnete nudit hned v druhém levelu ale až přibližně kousek za polovinou hry, kdy zjistíte, že vás prostě rohatí nepřekvapí už ani tou lekačkou, které jsou zpočátku hry opravdu působivé a nepředvídatelné.
Nudný leveldesign je právě tak jednoduchý, abyste nezabloudili vy, ani obludky a nic nepomůže, že se ovládací panely, obklady stěn, a různá blikátka často a ráda mění. Už začnete nervózně vyhlížet konec - počítáte s ním, protože noví nepřátelé nepřibývají a jste ověšeni zbraněmi tak, že by to neutáhl ani dr. Livingstone v tropické helmě a jeho nosiči.
Ale konec nepřichází a hratelnost je uměle natahována, tuhle se projedete vláčkem, tuhle se podíváte na pár chvil "ven" s tím, že exteriéry jsou někdy pomalu menší než interiéry a navíc máte časový limit pro pobyt venku, kvůli nedostatku kyslíku, při groteskně malé výdrži bomb.
Pak to ale přijde - PEKLO. A to v době kdy už je vidět že si autoři nevěděli designově rady - v jedné místnosti je stěna a podlaha olepena slizem, ale dál se v tom nepokračuje, v další chodbě je vidět do pekla apod. Když už se do Pekla konečně dostanete, tak hratelnost se sice nezmění, ale aspoň to je to správné pokoukání a umělecký zážitek, jak z obrazů Hieronyma Bosche.
To že jste po 98% času sám ani nemusím říkat, k dobrému hororu to asi patří, ale ty předskriptované smrti mě už vážně neba. Alespoň že technika nezklame a čilý robotek vám občas posvítí na cestu a ušetří nějaký ten náboj.
Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že jsem se u Dooma nudil. To čučení do PDA, ten spěch do přetlakové komory - zpět do základny, abyste se neudusili - přestože se dovnitř vůbec netěšíte, věda, že se tam na vás chystá nějaká levota... Ten ječivý krevní vortex...
Zvláští, že si pamatuji tyhlety marginálie víc, než samotného Lucifera. Do Doomu3 bylo vloženo tolik úsilí a přesto Doom nefunguje jako hra ještě dřív, než přestane kvůli natahování gameplaye o další a další chodby fungovat jako horror. Střílení dobré, ale od id jsem čekal přecejenom trochu víc.
Pro: Legenda 90. let se vrátila v plné síle...
Proti: ...i když ne v takové podobě, jak by si mnozí přáli.